Jamy a nijamy, Texty

Jama a Nijama očima laika

Přepis textu: Jama a nijama očima jógocvikáře z časopisu Jóga Dnes 2018/01

Milí čtenáři, nerad bych se zde dopustil nějakého planého moralizování. Hned zpočátku bych rád vyvrátil možné podezření, že jsem nějaká morální autorita – nejsem, což se snažím signalizovat i nadpisem tohoto článku. Osobně se nepovažuju za jógina, nýbrž za tělocvikáře – jógocvikáře. Zde nabídnu svůj úhel pohledu, který se časem vyvíjel a zcela jistě se bude dále vyvíjet. Je možné, že s vámi nezarezonuje – a i to může být jeho smysl. Otázky, nad kterými se zde budeme setkávat, jsou takového druhu, že by si na ně každý musí najít odpověď sám v sobě. Tyto nálezy bývají ze své podstaty velmi proměnlivé a zřídka definitivní.

Tématem těchto krátkých textů bude jama a nijama. Na začátku je asi dobré, alespoň zmínit to notoricky známé, a sice že se jedná o první dva „stupně“ Patandžaliho aštánga jógy. Slovo „stupně“ dávám do uvozovek, neboť více než stupně, jež jsou postupně zdolávány, se jedná o provázaný systém (s jistou mírou hierarchie), kde funguje vše zároveň. Tedy dohromady Jama, Nijama (viz níže), Ásana (pozice těla), Pránájáma (kontrola toku prány), Pratjahára (namíření smyslů směrem dovnitř), Dhárana (koncentrace), Dhjána (meditace) až ke konečnému Samádhi.

Jama a Nijama nám připomínají, že plnohodnotná jógová praxe by neměla končit v okamžiku, kdy opustíme jógamatku a nebo se zvedneme z meditačního polštáře. Naopak „reálný“ svět nastavuje mnohdy neúprosné zrcadlo, ve kterém můžeme jasně vidět, jak na tom doopravdy jsme.

To, že si dám nohu za krk a nebo vydržím tři hodiny nehnutě sedět, nemusí vůbec vypovídat o tom, jakým jsem člověkem. Naplňování principů, o kterých bude řeč, poskytuje oporu pro další postup jógové praxe. Její vývoj zase naoplátku podporuje hlubší pochopení jemnějších souvislostí, kdy snad úplně všechno souvisí se vším.

Jama a nijama bývají přirovnávány k jógové verzi desatera Božích  přikázání – vedle počtu deset i jistými podobnými rysy. Někdy jsou předávány jako zákazy (jama) a příkazy (nijama). To mi nepřijde úplně šťastné. Opravdu vyzrálé chování totiž není motivováno tím, že je regulováno vnějším zákazem a nebo příkazem.

Osobně je vnímám spíše jako doporučení s tím, že je ponechána svobodná volba a jistý prostor pro prověření, zda opravdu tohle je ta cesta. Něco jako: „Víš jsou tady jisté tendence, které v sobě máš a které je dobré tlumit a nechat vyhasínat a zároveň jiné, jimž je dobré dát prostor.“ Jak hned uvidíme, budeme se pohybovat v jemných sférách, kde se těžko dá něco přikazovat nebo zakazovat. O čem tu tedy celou dobu hovoříme?

Jama jsou ony zmiňované tendence, jež je dobré si uvědomovat a snažit se jich vyvarovat. Mezi ně tradičně patří:

Ahimsá: nenásilí, neubližování ani činem, ani slovem, ani myšlenkou

Satja: nelhaní, pravda bez vytáček, žívot v pravdě

Astéja: nekradení, nepřivlastňování si toho, co mi nepatří

Brahmačarja: pohlavní zdrženlivost, celibát, šetrné zacházení se životní energií, bytí v brahman

Aparigráha: nehromadění, nechamtivost, neulpívání na majetku či jiných konceptech

Nijama jsou naopak kvality, jež stojí za to rozvíjet:

Sauča: čistota těla, čistota  mysli a čistota záměru

Santóša: spokojenost, tolerance, přijetí

Tapas: askeze, sebekázeň, disciplína těla, řeči a mysli, vnitřní žár

Svádhjája: studium posvátných textů a sama sebe

Íšvara Pranidhána: připuštění Božství do svého života

Pohled na předchozí výčet může působit nepřirozeně asi jako pohled do úhledně psaného deníčku ultrakladného hrdiny černobílého filmu. Setkání s hrdinou, jehož dokonalost je až sterilní. Ovšem zároveň nám pomůže odklopit víko naší temné skříňky, kterou tak rádi necháváme zavřenou a více či méně přesvědčivě se tváříme, že ji snad ani nemáme. Z toho může vzejít pár palčivých otázek, které mohou být motorem možné změny. Otázek po motivaci našeho chování a přístupu k našemu okolí. Nedostatečnost našich odpovědí, případně jejich nelichotivé znění, není důvod k panice. Ano, před námi je dlouhá cesta, ale zase je dobré vědět, že tendence, jež vedou naše chování, jsou charakteristické pro naši nižší přirozenost. Svou roli zde hrají kléše (překážky na cestě Poznání) jakési pojistky toho, aby matrix nešlo tak lehce prokouknout a hra na znovu-uvědomování si naší opravdové podstaty (naší vyšší přirozenosti) byla pestřejší a napínavější. Právě směrem k Rozpomenutí by měla vést cesta jógy.