Pokud jste lektor jógy, zejména ze začátku vás neminou záskoky. Není to úplně vděčná role – ocitnete se na místě, kde vás zpravidla nečekají a je spíše menší počet těch, kteří ocení, že zažijí jiný přístup než jsou zvyklí. A tak se potýkáte s vyjádřenou i nevyjádřenou nelibostí a atmosféra na lekci může být docela “hustá”.

Vždycky když chci své studenty pobavit, vyprávím historky, které jsem za minulá léta nasbíral. Třeba jak lidé kolikrát houfně opouštěli studio, když zjistili, že tam jsem já místo jejich oblíbeného lektora. Jak se jednou jedna paní vrátila. Ovšem ne protože by se jí mě zželelo a nebo si cestou uvědomila, že jóga je i o schopnosti přijmout věci neočekávané a dovedně na ně reagovat a učit se z nich. Vrátila se, neboť potřebovala na toaletu. Hned poté odešla “nadobro”. Jindy mě zase ortodoxní ashtangisti ani nenechali domluvit a rovnou začali cvičit to svoje. Onehdy mi někdo v průběhu lekce vysvětloval, že to rozhodně bude dělat tak, jak ho to učil jeho lektor, a ne po “mém způsobu”. To vše a mnohem více můžete zažít. I takové bizarnosti, jakože odvedete více jak půlku kurzu na téma, se kterým nemáte valnou zkušenost, a nebo vedete lekci pilates, které jste nikdy předtím nezažili.

Hodně jsem o tom přemýšlel, vlastně jsem všem těm “nespokojencům” hluboce rozuměl – ono taky vždycky jsem zaskakoval za skvělé lektory ať už to byl úplně na začátku Standa Koblasa, později Andrea Smékalová nebo Kateřina Nováková a třeba i Lenka Oravcová. Vždycky jsem se lidem na začátku omluvil, že před ně kolikrát nečekaně předstupuji a něco pro ně neobvyklého se jim budu snažit předat.

Vymyslel jsem si i takové přirovnání z gastronomie.

Pokud jste někdo, kdo má rád doopravdickou kachnu a dostane se nějakou shodou okolností do vegetariánské restaurace a tam vás nenapadne nic lepšího než si dát kachnu veganskou – tak se dostaví velké zklamání. Vaše chuťové buňky čekají plnou nálož a dostanou ubohou náhražku. A logicky, pokud tedy nejste pokročilý jógista obeznámený s tím, že vytvořit ze seitanu a tofu jemnou nápodobu chuti kachny není vůbec jednoduché, a pokud nejste schopni tuto jemnost docenit, se dostaví hluboké zklamání. Ale to ještě není tak zlé, protože si za to můžete do jisté míry sami – vy jste si tu náhražku objednali – mohli (a měli) jste si dát něco jiného, třeba zelené kari nebo dýňové risotto. Ovšem lidé, kterým přišel na lekci záskok, jsou na tom ještě hůř – oni si objednali opravdovou kachnu a dorazila bez varování ta veganská.

Takže jsem v jednu chvíli začal na začátku svých záskoků vyprávět příběh o veganské kachně, abych dal najevo, že jejich frustraci rozumím a jsme v tom spolu. Přišlo mi to geniální, ale nezdálo se, že by to mělo nějaký zvláštní úspěch.

Pak ale přišla hvězdná hodina veganské kachny – záskok za Vladimír Mikuláš na dni z jógou v Krásné Lípě. Na první pohled docela oříšek – jestli za někoho nechcete zaskakovat, je to Vláďa, lektor tak specifický a tak oblíbený, že jeho fanoušci tvoří tvrdé jádro a je těžké se jim “zavděčit” – nebo se to tak alespoň říká. Do toho lekce, kde těch fanoušků mělo být rovnou 60(!). Nicméně jsem tuto výzvu přijal, připraven na to, že budu vypískán (no jógisté by mě asi spíš vy-OM-ovali). Nastoupil jsem s velkou pokorou a pro jistotu hned zařadil historku s veganskou kachnou a ono to fungovalo! Poprvé! A fungovalo to tak dobře, až jsem tam severu získal novou přezdívku a lidé mě ještě roky poté oslovují jako veganskou kachnu.

Dnes vím, že vlídné přijetí bylo do velké míry díky tomu, jakou náladu okolo s sebe šíří Irena Kubicová jako organizátorka, a taky Vládík. Jeho smysl pro humor jen maskuje hluboké poznání a laskavost.

Každopádně děkuji, že jsem se na chvíli mohl cítit jako pochopený genius. Jsem rád, že v Krásné Lípě mi rozumějí.

PS: Podařilo se mi zpět získat “to video”, tak jej přikládám.