PAT A MAT V AKCI

Jeden z mých oblíbených citátů je, že málo situací v životě se dá vyřešit tím, že se člověk zkroutí do nějaké krkolomné pozice, příp. si dá nohu za hlavu. Rád jím škádlím jógové pojetí zaměřené pouze na “preclíkovací výkony”. Ovšem včera nastala ta jedna konkrétní situace, ve které se přesně tohle hodilo. A byl jsem velmi rád za svou jógově-výkonovou minulost.

Snad sebešikovnějšího člověka (za kterého se rozhodně nepovažuji) čas od času potkají ty “chvíle”. V porovnání s nimi je dětský seriál Pat a Mat přehlídkou virtuózního řemeslnického umění. Nám se to stalo včera.

V bytě, ve kterém se horečnatě dokončuje rekonstrukce, jsme byli dva. Krycí jména Pat a Mat (myslím, že by si tvůrci onoho seriálu přišli na své). Rozhodli jsme se, že ve volné chvíli mezi dvěma velkými úkoly, si zlepšíme náladu něčím jednoduchým až banálním. Nasadíme dveře (které Mat předtím důkladně hodinu drhnul) do futer (které Pat v týdnu natřel třemi nátěry, z nichž každý schnul 16 hodin) – a opravdu se zadařilo. Napodruhé dveře zapadly přesně, kam měly. Byly jisté potíže s jejich dovřením. Všichni ale víme, že co nejde silou, jde větší silou. Pat nelenil, dovedně dveře zabouchl a zvesela zahlásil: “A je zavřeno.” V tom okamžiku snad ani nemohl tušit, jak velkou měl pravdu.

To, co následovalo znáte z komedií. Hlavní hrdina chce otevřít dveře, zkusí to jednou, podruhé a pak jimi začne vztekle lomcovat. “Samozřejmě” bezúspěšně. Dveře se ani nehnuly. Kombinace lehce zkřížených futer a tří vrstev akrylátu udělala svoje. Bylo zkrátka dokonale zavřeno.

Nebudu vás zdržovat a nudit popisem naší snahy o jejich otevření, v rámci kterých došlo ke zlomení štětce-zároháku, poškrábání futer (ano, pamatujete si správně – 3 vrstvy, každá schne 16 hodin), aplikaci podlahové lišty, různých lan a vlastně všech nástrojů, co jsme měli po ruce snad kromě vodováhy a notýsku na zapisování. Ani nebudu jmenovat všechny mantry a jiná jména, co v průběhu celé akce zazněly.

Situace byla vážná a nezbylo než přikročit k poslední možnosti – Pat a Mat se rozhodli použít hrubé násilí. A nyní (překvapivě) přišla ta vrcholně jógová chvilka.

Pat využil nakumulovaného vnitřního přetlaku a několika dobře mířenými kopy odsoudil dveře k dožití na sběrném dvoře. Chvilku se zdálo, že krom jistého uvolnění frustrace, tato akce nikam nevedla. Dveře s dírou nešly otevřít o nic lépe než bez díry. Ovšem pak si Mat vzpomněl na svou minulost zapáleného adepta ashtanga vinyasa jógy. Ten otvor nebyl úplně velký. Ale Mat s postavou dlouholetého vitariána (ke kterému má jeho současná dieta daleko asi jako Věstonická Venuše k dnešnímu ideálu krásy) se vzpomínkou na všechny ty krkolomné pozice, do kterých kdy nutil svoje tělo, se dokázal docela dovedně prostrčit a prosoukat na druhou stranu. Po chvilce rozjímání o ahimse jakožto základu veškerého chování za vulgárního výkřiku vykopl dveře. A bylo zase otevřeno.

Asi v žádných dveřích nechcete mít díru, jež vám mimo jiné připomíná vlastní selhání. O dveřích od záchoda to platí dvojnásob. Takže fotografie zachytila dveře před odjezdem do jejich cílové destinace.

Pat a Mat se na sebe podívali a jako vždy měli dobrý pocit, že nastalou situaci vyřešili. Inu, ne vždy se v životě podaří jít tou nejpřímější cestou.