Jakožto lektor jógy a jiných pohybových aktivit mám teď v lednu spoustu “přátel” a nových známých. Všichni jsou nadšení do pohybu a touží na sobě pracovat.

Je to krásné… Ale za ta léta už vím, že ne každý, kdo v lednu začal, vydrží.

A pak nastávají takové trapné chvilky, kdy se s někým, kdo “odpadl” potkáme – a nevyžádaně jsem konfrontován a omluvami a výmluvami.

Většinou ještě, než se stačím zeptat, to jediné, co mě zajímá (a to je: “Jak se máš?”), dostanu rovnou mezi oči: “Víš, já bych rád/a cvičila, ale musím nejprve… “

Např. zhubnout, být více flexibilní atd. Jako vážně?

Rád bych tady veřejně řekl, že jóga nevyžaduje žádné “prerekvizity” – tak, jak jste a tam, kde jste, můžete začít.

Možná praxí zhubněte, možná vaše tělo bude flexibilnější – to vše je možné, ale ve výsledku druhořadé, to nejdůležitější, že se budete “sami v sobě” cítit lépe a vnímat sami sebe z jiného úhlu pohledu.

Další věc, co bych rád zmínil – když se to třeba “nepovede” a vy z nastoupené cesty “uhnete” – jsem s tím úplně v míru a vždycky vás rád uvidím. Nemusíte se cítit provinile a nějak se snažit přede mnou ospravedlnit. Můj džob je Vám nabídnout to nejlepší, co jsem svou praxí získal a na sobě otestoval, k tomu, abyste měli možnost se skrze jógu dostat blíže ke svému středu (na různých úrovních). Jak s touhle nabídkou naložíte, je na vás. Za sebe budu rád, když najdete svojí cestu k vyváženosti a dlouhodobě udržitelné spokojenosti. Takže až se potkáme, nemusíte mě přesvědčovat o tom, že v čase mé lekce zrovna jako na potvoru nutně musíte zalévat kytky a nebo venčit svého plyšového psa. Raději mi povězte, jak se máte – jaký je váš recept na spokojenost. Možná se mohu naučit něco já od Vás.

No ale nemalujme hned ty negativní scénáře, hodně lidí u jógy zůstala a praxe jim pomáhá k noblesnímu proplouvání zákrutami každodennosti.