Muži, ženy a jóga

Přepis textu otištěného v Jóga Dnes 2/2023 (www.jogadnes.cz)

Myslím si, že každý, kdo někdy navštívil lekci jógy, si musel všimnout toho, že na muže v jógovém studiu narazíte spíše výjimečně. Je to celosvětový trend. Podle statistik ve Spojených státech tvoří celých 72 procent jógu praktikujících ženy. Přesné statistiky pro Českou republiku nemáme k dispozici, pocitově bych řekl, že nepoměr u nás bude ještě výraznější. V následujícím článku se zamyslíme nad tím, jak se jóga, původně mužská disciplína, stala hájemstvím žen.

Pohled do historie

Původní středověká hatha jóga byla určena pro muže – askety, kteří ji praktikovali v ústraní (o ženách v Indii, jejich duchovní praxi a jejich možnému zapojení do praxe jógy viz studie Agi Wittich). Tento obraz se začal měnit na začátku 20. století, kdy se její modernizovaná podoba stala součástí celosvětového příklonu k tělesné kultuře a byla ovlivňována západními tělocvičnými systémy (gymnastikou, kulturistikou ad.). V tomto období překotných změn a klíčícího nacionalismu se z hatha jógy stal jeden ze symbolů indické kultury a jedním z prostředků, jak se na poli tělesné kultury jednak vyrovnat Západu a jednak budovat silný a zdravý národ.

Moderní hatha jóga vystupovala jako systém, který přesně odrážel potřeby tehdejšího člověka. Indičtí jógoví průkopníci šli s dobou a všichni bez výjimky jógu otevřeli také ženám. Dokonce i T. Kršnamáčarja, tradicionalista, někdy přezdívaný jako „Otec moderní jógy“ (více o něm v JD 2/22 a 3/22), který se za normálních okolností výuce žen vyhýbal, udělal výjimku a jednu prominentní ženu do učení jógu zasvětil. Touto ženou byla manželka československého diplomata, Evženie Pettersen, která poději vstoupila do dějin moderní jógy jako Indra Déví (více o jejím fascinujícím příběhu najdete v JD 4/22 a 5/22). Právě u ní bychom mohli hledat počátky přerodu jógy v téměř výlučně „ženskou disciplínu“. Indra Déví byla svého času první zahraniční učitelka jógy v samotné Indii se na konci čtyřicátých let přesunula do Spojených Států, kde začala úspěšně působit. Mezi její klientky patřily hollywoodské hvězdy jako Greta Garbo, Gloria Swanson a Jennifer Jones. Všechny tuto hvězdy se v médiích chlubily svou zálibou v józe. Tato pozitivní reklama, ke které musíme připočítat bohatou publikační činnost Indry Déví, stály na počátku formování jógy jako ženského cvičení. Indra Déví se totiž cíleně obracela na ženské publikum a její praxe jógy byla pro ženy ušitá na míru. Přizpůsobení praxe jógy pro potřeby žen později dovedla k dokonalosti Geeta Iyengar, dcera B.K.S. Iyengara. Z ashtangové komunity v tomto kontextu zmiňme Bobbi Misiti. A zapomenout nesmíme ani na Dinnah Rodrigez a její hormonální jógu. To jsme se ale dostali v našem vyprávění příliš dopředu.

Vraťme se ještě na chvilku zpátky do minulosti. Jógu do „ženského světa“ pomáhala zařadit také Elizabeth Arden, jedna ze studentek Indry Déví a přední odbornice na kosmetiku a péči o pleť. Ta začlenila praxi jógy do svých wellness programů pro ženy. Tady můžeme spatřovat prapůvod propojování jógy s dalšími typicky ženskými odvětvími – kosmetika, sebepéče a sebezkrášlování, móda a jiné.

Obraz jógy jako ženského cvičení pomáhaly formovat také média. V tomto kontextu bývají zmiňovány televizní show ze 60. a 70. let v Spojených Státech. V 60. letech to byla show Richarda Hittlemana. Ten byl na obrazovce vždy doprovázen ženami, které předváděly dané ásany. V 70. letech se mezi propagátorky jógy na televizních obrazovkách přidala Lilas Fofan. Také její jógový program byl velmi úspěšný a cíleně se zaměřoval převážně na ženy v domácnosti.

Nechceme snižovat vliv médií, ale zdá se zvláštní, že ač drtivá většina vlivných jógových učitelů a propagátorů byli muži, tak se jóga tak „samozřejmě“ a přirozeně uchytila mezi ženami. Zajímavý příspěvek do diskuze přinesl Mark Singleton, autor knihy Yoga Body mapující souvislosti mezi rozvojem moderní posturální jógy a západní tělesnou kulturou. Ten jako jeden z důvodů, proč se tak stalo, vidí fakt, že ženy na Západě podobné cvičení měly ještě před „jógovou revolucí“. Podle západních ideálů by totiž tělesné cvičení mělo sloužit k rozvoji přirozených vlastností lidského těla. V případě mužského těla jde o svaly, síly a vytrvalost. U žen jsou těmi žádoucími vlastnostmi ohebnost, pružnost a ladnost pohybu. Z těchto důvodů cvičení doporučované ženám a také jimi praktikované bylo velmi podobné pozdějším jógovým lekcím. Lidské tělo má limitovaný rejstřík možných pohybů a pozic, které dokáže zaujmout. Je tedy vysoce pravděpodobné, že při stejném cíli více lidí dospěje k podobnému nebo stejnému tvaru. Podle Singletona západní ženy již byly zvyklé na tento způsob cvičení, a tak bylo velmi přirozené, že sáhly po józe, ta jim nabídla to, na co již byly zvyklé, a navíc dostaly ještě nádech exotičnosti a mystiky.

Současný stav očima muže

V předchozím textu jsme naznačili, jak se stalo, že se jóga včlenila do ženského světa, nyní se zaměřme na to, proč jóga – nabízející celou paletu různých stylů od těch výkonnostních až po ty meditační – není přitažlivá také pro muže. Jinými slovy, položme si otázku, proč když dnes vstoupíte do jakéhokoli jógového studia na jakoukoli lekci, je velmi pravděpodobné, že poměr žen a mužů zde bude 7 : 3 nebo ještě pravděpodobněji 8 : 2. V této části si dovolím jako muž okomentovat čtyři hlavní důvody, zmiňované ve článcích na toto téma. Těmito důvody jsou: soutěživost, přílišná ezoterika, mediální obraz jógy a prostředí jógových studií.

Soutěživost:

Vztah jógy a soutěživosti bývá popisován zpravidla nějak takto: Muži jsou vesměs velmi soutěživí a jóga je ze své povahy „nesoutěžní“. S tímto si dovolím nesouhlasit – když odmyslíme celou řadu jógových soutěží konaných po celém světě (Indii nevyjímaje), celá řada lekcí, které jsem zažil se vyznačovala více či méně „kompetitivní“ atmosférou – speciálně dynamické formy jógy jako ashtanga vinyasa nebo vinyasa. Z mužské perspektivy mohu říct, že není nutné, aby lektor atmosféru nějak „hecoval“, ale pro mě osobně bylo přirozené do pozic jít na 100%, dobře možná i někdy více. I jako lektor jsem si všiml, že muži mají tendenci na jógové podložce podávat výkony někdy za cenu sebezničení. Tuto mužskou vlastnost dokládá i statistika zranění, kdy muži jsou náchylnější k tomu se při józe zranit a jejich zranění bývají závažnější.

Za mě není problém v tom, že by jóga neposkytovala prostor k soutěžení – ať již explicitně nebo implicitně – ale v tom, že se v józe soutěží v odvětví, které muži nepovažují za svou silnou stránku. Dnešní jóga postavila do své výkladní skříně na první místo flexibilitu a esteticky zajímavé pozice. To rozhodně nejsou prvky, ve kterých se muži cítí silní. Navíc vědí, že vstoupí do světa, kde je výrazně více žen, které jsou flexibilnější „od přírody“. Vím, že toto obecné rozlišení „ohebná žena“ vs. „tuhý muž“ neplatí absolutně a může být zavádějící, ale v běžném přemýšlení se tento obraz stále uplatňuje.

Přílišná ezoterika:

někteří autoři zjednodušeně popisují muže jako povalující se na kanapi nebo vysedávající v hospodě a popíjející pivo a takoví jsou odpuzování tím, že jóga je příliš duchovní a ezoterická. Na jednu stranu to tak může být, ovšem potíž bych nehledal v duchovnosti samotné, jako spíše v tom, jak je tato duchovnost prezentována. A ruku na srdce (na naší srdeční čakru, abych byl přesný) někdy je způsob prezentace jógové duchovnosti velmi laciný a odpudivý i pro mě, dlouholetého praktikujícího. Vedle soutěživosti vnímám, že muži obecně rádi hloubají a přicházejí věcem na kloub. A nebrání se přemýšlení ani o zásadních filozofických otázkách a jejich zkoumání. Jen pro muže je třeba tuto problematiku uchopit trochu uměřeněji a praktičtěji. Zkrátka: „méně barviček a více praxe.“ Zde bych také zmínil průzkum Davida Keila o motivacích, proč ženy a muži praktikují jógu. Obraz žen a mužů se příliš neliší, ale muži téměř dvakrát tak často (13% vs. 7%) uvádějí na prvním místě duchovní aspirace. Ono i ta záliba v požívání alkoholických nápojů na podvědomé úrovni může reprezentovat touhu po mystickém zážitku a vymanění se ze světa každodennosti k něčemu hlubšímu.

Obraz jógy navenek:

Mám za to, že pro naše téma je než, co opravdu děje na jógových lekcí, mnohem důležitější to, jak to vypadá navenek. Není to totiž tak, že by muži měli a priori odpor k protahování nebo duchovnosti, jak se můžete přesvědčit v kterémkoli fitku nebo na kurzu meditace. Jde o to, jak je celá věc prezentována. Pamatuji se, že když mě můj táta přesvědčoval, abych s ním šel na jógu, tak jsem byl odrazován svou představou o józe jako o válení se po zemi ve skupině lidí 60+. Dnes asi málokdo vnímá jógu jako aktivitu pro důchodce, jen si nejsem jistý jestli obraz „Yoga Barbie“ z plakátů není pro muže ještě více odpuzující. Na plakátech vidíme vesměs skvěle upravené ženy – nic proti nim, rádi se na ně podíváme – v nějaké krkolomné pozici, která způsobí, že opravdu zůstane jen u dívání. Představa sama sebe v takové pozici působí kolikrát až fyzickou bolest. Navíc ženské tělo v jógových pozicích vypadá výrazně estetičtěji než mužské. I pokud letáček láká na meditaci, moc to nepomůže – vystajlovaná jógová diva ověšená korálky a předvádějící dokonalou manikúru v jógové mudře (gestu prstů) či spojenými dlaněmi před hrudníkem a ve tváři výraz dokonalé meditace, to vše je pro muže spíše trapné než lákající. Tady vidím hlavní asi hlavní „kámen úrazu“, proč se jóga a muži dnes míjejí.

Abych nebyl jenom kritický – v poslední době vnímám znatelný posun k prezentaci jógy civilnějším způsobem.

Prostředí jógových studií:

Dojde k situaci, že muž překoná všechny své předsudky, zhluboka se nadechne a vstoupí do jógového studia. No a v drtivé většině vstoupí do prostoru, kde se při nejlepší vůli nemůže cítit dobře. Tam teprve naplno pochopí, že se odvážil na ženské území. Každé správné studio má svůj obchůdek – legíny, trikoty, drahé kamení a celá řada podezřelých předmětů, u kterých průměrný muž nemá zdání, k čemu by mohly sloužit. Jediné, čemu na štítku rozumí je slovo „Yoga“ a nemalá cena. Důraz na estetiku je patrný i na jógových podložkách, přitom většině mužů je jedno, jak to vypadá, důležité je, jak je to funkční. A nyní se ocitl ve světě, který je v prvé řadě načančaný a funkce se řeší až ve druhé řadě, jestli vůbec. A musím se přiznat, že ani přítomnost „polonahých“ žen všude okolo není tak úplně výhra. Jak se má člověk soustředit;-)?

Vliv prostředí se podle mě často podceňuje a může být důvodem, proč muži na lekce nechodí a buď se věnují jiné aktivitě, a nebo si cvičí sami doma.

Svého času jsem dělal svou vlastní soukromou anketu o vztahu mužů k józe a velmi mě zaujal názor, že ženy si jógu zabraly pro sebe a pro muže už tam teď nyní místo. Myslím si, že tento názor v sobě skrývá hodně pravdy. Počet věcí a aktivit z ženského světa, které se v průběhu času na jógu nabalily – jeden můj kamarád hovoří o „Yoga Merchendise“ – je z mého pohledu enormní a pro mě osobně odpuzující..

Výhled do budoucnosti:

Nerad bych, aby tento článek vyzněl negativně. Pravdou totiž je, že navzdory výše zmiňovanému roste počet mužů (aktuálně ve Spojených Státech 28%, ještě před 10 lety jich bylo 20%, za toto období 150% nárůst jejich celkového počtu). Z aktuálního výzkumu Yoga Alliance vylývá, že 48% (!) mužů uvažuje o cvičení jógy – stačí tedy vytvořit podmínky k tomu, aby se tak mohlo stát. Z vlastní zkušenosti vidím, že muži více a více slyší na to, jak jóga působí na psychiku a že je velmi dobře využitelná k odbourání stresu. Přibývá také sportovců, kteří pomocí jógy kompenzují negativní aspekty sportovního zatížení. Jóga se často stává „oficiální“ součástí tréninkového procesu, a tak se dostává do povědomí řadě potencionálních praktikujících. Vzrůstá počet jógových studií, které nabízejí jógu pro muže, což také může být cesta, jak se s jógou seznámit v bezpečném prostředí a osmělit se k dalším jógovým experimentům. Vedle toho vnímám, že stoupá počet lektorů jógy, kteří se více než o „cirkusové“ provedení ásan zajímají o principy zdravého pohybu a trvale udržitelnou jógovou praxi a zároveň se „civilně“ prezentují.

To všechno jsou vklady do budoucna, které by mohly pomoci, aby se poměr mužů a žen na podložkách vyrovnával. Celé věci by jistě pomohlo, pokud by se zvýšil i počet mužů jako lektorů jógy. Soudě podle svého soukromého pozorování toto bude běh na elší trať, neboť ve jógových školách, kde působím, bývá poměr žen a mužů zpravidla 9 : 1. Přesto si myslím, že počet mužů na jógových lekcích by se v následuících mohl postupně zvyšovat, i když nepředpokládám, že by nastala chvíle, kdy si muži vezmou jógu zpátky.

Použité informační zdroje:

Wittich, Agi: Yoga and Women: a possible history
Singleton, Mark (2010) Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice
Gender and Yoga Practice: Is There Any Relationship? Na: www.yoganatomy.com
Why yoga is still dominated by women despite the medical benefits to both sexes Na: www.washingtonpost.com
New Yoga Demographic Survey from Yoga Alliance na: www.yogaalliance.org
Seen At 11: Serious Yoga Injuries More Common For Men na: www.cbsnews.com