Měl jsem vždy štěstí na dobré učitele. Když bych měl najít, co je spojuje, byla by to autenticita, schopnost laskavého nadhledu a smysl pro humor.

Pak se nějakou shodou okolností, že jsem vystoupil před lidi a jako každý jsem se potřeboval “něčeho chytit”, a tak jsem “zkopíroval”. Bohužel výše zmíněné se špatně kopíruje. Můžete zkoušet okopírovat autenticitu někoho jiného, ale pak nebudete autentičtí vy. Špatně se kopíruje nadhled, když sami trochu (no dobře trochu víc) tápete, jaký je hlubší smysl za tím “jógocvikem”, o kterém doopravdy víte jen to, že zrovna vám dělá dobře. A špatně se nakládá i s humorem, jehož kouzlo je v tom, že za reagujete přesně v tu danou chvíli, kdy je potřeba, že využijete nahrávku, kterou vám někdo mimoděk nabídl, a neomylně “zasmečujete”. Zpočátku jsem “smečoval” až po lekci, kdy jsem si dělal reflexi toho, co proběhlo. Ani předem připravené vtipy se neukázaly jako použitelné a nosné. Tak jsem opisoval to, co opsat šlo – tu mechaniku pohybu a vedení do pozic. A bylo to dobré jen tomu pořád “něco” chybělo. Trochu té jiskry, která to pošle o trochu výš, z běžné lekce udělá něco originálního a neopakovatelného. Nejen přehlídku více či méně dobře nachystané přípravy.

A čas šel dál a já postupně přestal hrát tu roli “jógového lektora” a začal před své cvičence předstupovat jako člověk – ne jako snůška mouder z jógových knížek, které jsem stejně nikdy moc nečetl ani jako automat na skvělé jógové pozice, které mi toho stejně krom chvilkové euforie a dlouhodobější bolesti nic nedaly. Zároveň jsem si uvědomil, že to celé nemusí mít nějaký závratný cíl, že mi bohatě stačí, když lidé odejdou v lepším stavu, než přišli. A třeba jim něco o nich samých nebo o jejich těle docvakne. Pochopil jsem, že autenticita sice nejde okopírovat, ale pokud si jí dopřejete, tak získáte i ten zmiňovaný nadhled a humor, který ve vás dříme, se může prodat na povrch ve správný čas.

Píšu o autenticitě, ale vždy tam je nějaká maska, sice velmi tenká, ale pořád tam je. Když “spadne” úplně, dějí se věci a je to pro běžné konzumenty jógových lekcí možná příliš živelné. S kamarády si to občas dopřeju. Pak mohou vznikat dialogy typu:

JÁ: Tohle, kdyby někdo viděl, tak přijdu o papíry…

ONI: Ty máš nějaký papíry (papíry na hlavu nepočítáme)???