Svého času jsem měl možnost se setkat s Vlastimilem Markem a zblízka pozorovat jeho pro někoho možná svérázné pojetí zenového výcviku. Velkou roli (i když ne největší) v něm hrál ping pong. Hra tak-rychlá-že-člověk-opravdu-nemá-čas-myslet. Zvlášť když Vám Mistr vychytrale posílá míček nejprve do jednoho rohu, pak třeba na druhou stranu k síťce a pak třeba zase někam úplně jinam. Vedle ping pong a dalších vychytávek byl zastřešujícím prvkem humor a kreativita – v tom jedinečném okamžiku, když porozumíte vtipů, se mozek dostává do propojenějšího stavu a člověku toho “docvakává” mnohem více než pointa anekdoty. A nejlepší je, když se humor propojí s kreativitou.

To se pak může lehko stát, že se při výrobě dřevěného uhlí dostane také na pingpongovou pálku, která se tak změní na prastarý artefakt dávného Mistra Pinga a samospádem to samo pokračuje až k vymýšlení jeho učení. Krom jiného dojde k mírnému přepracování některých slavných zenových koanů.

V moudrosti Mistra Pinga se tak objevilo i: “Kam zmizí jóga, když ji začneš učit.” V první chvíli mě tato aktualizace “kam zmizí pěst, když rozevřeš dlaň” pobavila. Vtipy o učitelích čehokoliv jsou vděčné. Zároveň jógovou komunitou kolují všelijaké historky. Ale znáte to, nesuďte, dokud si neobujete boty toho, o koho se jedná. Později již v obutí jógového lektora (což jak jsem se dozvěděl, by měly být nejlépe kristusky) mi to už nepřišlo jako vtip, ale jako reálný popis problému a pomyslný zdvižený prst. Ono se totiž docela rychle ukázalo, že skloubit vlastní praxi a učení nemusí být vždy úplně jednoduché ať už fyzicky, nebo mentálně. Člověk tak musí hledat cesty jak zůstat autentický a neustrnout u něčeho, co kdysi fungovalo, ale postupem času se ukázalo nefunkční. Takže poselství tohoto citátu je stále aktuální.

Poslední dobou poznávám ještě další rozměr – ona jóga mi opravdu začíná mizet. Ne snad že bych přestával praktikovat, ale mizí ta škatulka “jóga”. Už nemá speciální oddělení, její hranice mizí, resp. se do ní balí celá řada dalších směrů a technik. Může se mi tak lehce stát a stává se mi, že mi někdo říká: “Jsi cvičil, viď?” “Hm..” “Jsem to viděl/a. Poslyš! To ale NEBYLA jóga!” a já nevím, co říct. Pro mě jóga není něco přesně daného přesně ohraničeného, pomalu začínám chápat, proč je jóga často popisována jako stav, ke kterému by měl adept dospět. Každý den blíže tomu stavu může vést celá řada různých cest a tak se ta jasně vymezená (a omezená) jóga začíná ztrácet. A zároveň s tím necítím potřebu svou praxi nějak nálepkovat.

Zajímavé s Mistrem Pingem jsem se setkal před deseti lety. A na první pohled jednoduchá hříčka takhle hezky zraje. Uvidíme za dalších deset let. Jestli nezmizím spolu s jógou, dám Vám vědět!

P.S. o Mistrovi Pingovi najdete více tady: https://blog.baraka.cz/category/mistr-ping/