Pamatuji časy na začátku své praxe, kdy mým prvním zájmem bylo zacvičit přesně stanovenou sekvenci pozic. Přesto prostě nejel vlak. Každá změna prostředí, tak vyvolávala svíravé pocity a otázku: “Kde tam jako budu cvičit?” Možnost ásanocvik vynechat a nebo upravit jaksi nebyla v nabídce. Jógamatka se na první pohled nezdá velká, ale už jsem zažil velké mezonetové byty, kde byl nábytek rozestavěn tak dokonale, že se nenašel prostor na to tam jógamatku ani rozbalit, natož pak na ní nějak smysluplně fungovat. U delších přesunů se nabízí cvičení v rámci přepravy – naštěstí jsem nikdy nedospěl do tak akutní fáze ásanového absťáku, že bych bojoval s palubním personálem o prostor v uličce letadla, jak se traduje v jedné historce. Ale na kontě už mám pár obskurních míst – letišť a nádraží, kdy jsem spolucestujícím zpříjemňoval čekání svými kreacemi.

Člověk naštěstí s věkem krom jiného také zraje a v něčem třeba i zmoudří, a tak nyní chápu, že jógová praxe má mnoho podob a adept jógy se postupně dostává od ásanocviku k těm jemnějším formám a že nejdůležitější je vnitřní stav a ne počet “nacvičených” kilometrů.

Přesto když jsem se chystal na dovolenou, proběhlo rychlé zamyšlení co a jak. Ač jsem naruživý fanoušek cvičení bez podložky (díky James Boag), tak mě představa válení se po studené kamenné podlaze úplně nelákala – balím tedy obyčejnou podložku, takový ten typ, na kterém kdybych jednou zacvičil v dobách své vrcholné formy, tak by z ní nic nezbylo a já bych strávil další dva měsíce očistou od miniaturních částeček podložky. Ale tenhle typ mi teď vyhovuje, podložka není těžká, a když ji někde zapomenete nebo necháte, není to taková rána pro rodinný rozpočet jako pořízení moderní vystajlované super podložky.

Tím vlastně skončily moje přípravy, jen když jsem podložku zmuchlanou a srolovanou cpal do batohu, krátce jsem se pomodlil, aby na místě bylo dostatek prostoru a soukromí, kde by se dal ten tělocvik, pokud možno pravidelně páchat.

Všichni známe ten moment, kdy poprvé otevíráte dveře apartmánu, kde budete trávit příští řadu dní. To očekávání smíšené s obavami má jógista ještě zasílené. Hned od začátku monitoruje prostor. Rozměry podložky má vypálené v sítnici a jen scanuje prostor. První volba je logicky balkon – možnost za sebou zavřít dveře a mít na dosah moře a dýchat tak čerstvý vzduch je ta nejlákavější. Ale ne, málo místa, i kdyby se vycházely ty zbytečnosti jako stůl a židle nebude to ono. Možnost probourat se na sousední balkon po chvilce rozmyšlení zavrhuji. Jeden pokoj obsazují děti – nevadí stejně se nehodil, koupelna malá a zbývající pokoj? Trochu puzzle křížené s tetrisem, ale nakonec má manipulace s křeslem a dvěma postelemi, ledničkou a sušákem, nese své ovoce. Hrdě rozkládám svou podložku a jsem na sebe hrdý. Opět jsem to dokázal. Nechápavý pohled své ženy neřeším, ta už stejně ví, že jsem “magor”. Odolávám pokušení si nový prostor hned otestovat. Je dobré také přinést kufry vybalit a taky tu prý mají pláž a moře. Nicméně úkol je splněn.

Celá věc nakonec vzala nečekaný konec, u pláže se vyskytoval něco tak nepravděpodobného jako trávník. A trávník je jak známo ta nejlepší podložka. Nakonec jsem to všechno odcvičil tam. Nicméně vnitřní prostor jsem měl připravený “Just in case”. Všem zúčastněným se omlouvám za způsobené nepohodlí.