Přepis článku uveřejněného v časopise Jóga dnes 5/2022 (https://www.jogadnes.cz/).
Minulý díl našeho cyklu jsme ukončili v situaci, kdy byl Kršnamáčarja v podstatě donucen přijmout budoucí Indru Déví (zatím ještě Evženii Petersen) ke studiu jógy ve své škole. Při mapování její životní pouti jsme viděli, že ač její život nabíral všelijaké zákruty a o zvraty nebyla nouze. Čas od času se jí různými způsoby připomínala jóga a ona pociťovala spontánní touhu putovat do Indie. Ač se tam nakonec dostala, její duchovní směřování se rozmělnilo v roli manželky diplomata plného společenských událostí a bohatého nočního života. Byla to její záhadná nemoc, která jí přivedla opět na jógovou stopu, a dokonce se dostala do školy k jednomu z těch nejpovolanějších, svámímu Kuvalajánandovi. Nicméně nezahořela okamžitou láskou k józe, absolvovala kurz, aniž by to mělo vliv na její další život. Jóga se přesto měla stát jejím osudem. V podstatě v „poslední“ chvíli svého pobytu v Indii (před přesunem do Číny) byla pozvána na svatbu maisúrského korunního prince, čehož se rozhodla využít ke studiu u slavného Kršnamáčarji, působícího na dvoře maisúrského mahárádži.

Studium u Kršnamáčarji

Nyní tedy byla tam, kde chtěla být. Byť poněkud na sílu, ale byla přijata ke studiu ke svému vysněnému učiteli, který jí nehodlal nic ulehčovat. Kršnamáčarja se jejímu přijetí bránil, protože se domníval, že nebude mít dostatek odhodlání a zápalu pro věc. Myslel si, že jóga pro ni je jen chvilkový rozmar v jejím životě plném večírků a výletů. Nikdy své studenty nešetřil a v tomto konkrétním případě rozhodně nehodlal udělat výjimku. Věřil, že čím dříve to Evženie vzdá, tím to bude lepší pro všechny zúčastněné. Hned při první rozhovoru, kdy jí vysvětloval pravidla, která musí dodržovat, se jí zeptal, jestli si doopravdy chce komplikovat svůj pohodlný život jógou a její tvrdou disciplínou. Evženie byla ve fázi svého života, kdy byla unavena přílišnou pohodlností – večírky ani výlety ji dále nenaplňovaly a hledala nový směr. Nelekla se tedy, když slyšela Kršnamáčarjovi podmínky. Ty vyžadovaly, aby svůj životní styl změnila dost zásadním způsobem. „Od nynějška se budeš muset podřídit přísné dietě,” řekl jí. Hrdě odpověděla, že je už dlouho vegetariánkou. Řekl jí, že to nestačí. Po dobu studia se musela vzdát všech “mrtvých” potravin, tedy všeho konzervovaného nebo rafinovaného, zejména bílého cukru, bílé mouky, bílé rýže, všeho baleného. Nesměla jíst ani žádnou zeleninu, která rostla pod zemí – jako např. brambory, mrkev nebo cibuli. Povoleny byly pouze rostliny, které přijímají sluneční paprsky. Vejce byla zakázána, stejně jako cokoli kořeněného, slaného nebo kyselého. Musela se vzdát čaje a kávy, což byla oběť obzvláště bolestivá. Zároveň dostala nařízeno, jak má jídlo žvýkat – každé sousto měla přežvykovat, dokud se nerozpustí a nezmizí. Tím však Kršnamáčarjovy podmínky nekončily. Vytvořil jí přesný denní rozvrh – měla vstávat před východem slunce a provádět ásany a meditovat, pak se samozřejmě vydat do školy na další výuku ásan. Večeře musela být dvě hodiny před západem slunce a do půl desáté musela být v posteli, což znamenalo, že se nebude účastnit slavností v paláci (nezapomínejme, že oficiálně Evženie přicestovala jako svatební host). Koupat se mohla pouze ve vlažné vodě a nesměla se ohřívat u ohně. Nesměla cestovat, což znamenalo, že byla odloučena od své matky a manžela. Byla to velká změna oproti studiu jógy u Kuvalajánandy, kde dostala naservírovanou jógu tak, aby nemusela měnit svůj život. Stačilo docházet na lekce, a to bylo všechno. Víme ale, jak to je, když něco dostanete příliš levně, málokdy si toho doopravdy vážíme.

Evženie rozhodně nedostala nic zadarmo, ale necouvla a dodržovala pravidla, čímž ji minula podstatná část svatebního veselí. Cítila, že to tak má být, ač z průběhu výuky byla zpočátku zmatená a později se nechala slyšet: „Představovala jsem si, že budu podstupovat nějaký mystický a okultní výcvik, ale byla jsem hlavně dotazována ohledně pohybu střev a vlivu stravy, léčby a cvičení na můj organismus.”

Přesto vytrvala a tuto jógu přijala za svou. Poctivě docházela na všechny hodiny. Kršnamáčarja zpočátku pověřil jednoho ze svých žáků její výukou. Když ale po čase viděl její zápal, převzal její vedení do vlastních rukou. Provedl jí skrze krizi, kdy její tělo celé nateklo – vysvětlil jí, že je to běžné, že se tělo učí optimalizovat své funkce. A opravdu, po pár dnech se vše vrátilo do normálního stavu, ovšem s mnoha bonusy – cítila se lehce, celkově omládla a dostala novou chuť do života. Kršnamáčarja ji také postupně zasvěcoval do pránájámy.

Evženie své setrvání v Maisúru prodloužila na řadu měsíců. Její manžel, ač nadšením pro jógu opravdu neoplýval (jak uvidíme později), její pobyt podporoval. V Šanghaji, kam se měli přesunout, bylo totiž potřeba řadu věcí zařídit. To bylo spjaté s náročným cestováním také na jiná místa, a tak mu přišlo vhod, že se jeho žena “zabavila” jinde. To, že se zdálo, že je šťastná, byl příjemný bonus. Ovšem nastal čas, kdy Evženie svůj přesun do Číny již nemohla odkládat. O blízkosti odjezdu hovořila s Kršnamáčarjou a byla velmi překvapena, když jí řekl, že si přeje, aby jógu učila a šířila ji dále. Odmítla s poukazem na to, že ji sotva může učit, když se jí pořádně nenaučila ani ona sama. Jak jsme viděli, Kršnmáčarja dovedl být velmi neústupný – na námitky jí řekl jen: „Jógu učit můžeš a taky budeš.“ Tím byla celá věc uzavřená a ve zbývajícím čase jí vysvětloval, jak a co by měla učit. Také s ní prošel její poznámky a pomohl jí pochopit celý systém.

Výuka a propagace jógy

Před odjezdem do Šanghaje si udělala krátkou zastávku v Bombaji. Mimo jiné se zde setkala s Krišnamúrtim – měla s ním hluboký rozhovor, který ji pomohl překonat žal z toho, že opouští svou vysněnou zemi a odjíždí do nejistoty. S nově nabitým vnitřním klidem nasedla na loď a vyrazila do Šanghaje. Zde pamatovala na slova svého učitele a hned, jak to bylo možné, začala vést lekce jógy. Její diplomatické styky byly velmi nápomocné – Evženie hladce vplula do místních společenských kruhů, krom jiného se angažovala v charitě a také odvedla pár ukázkových lekcí jógy. V Šanghaji bylo velké množství diplomatů a obchodníků ze Západu (hlavně Britové, Američané a Francouzi) a právě z nich, resp. z jejich manželek, se rekrutovali její první studenti. Nutno podotknout, že se nesetkala s pochopením svého manžela. Československý obchodní atašé se totiž bál, že by touto pochybnou činností, kterou se dle něj nemůže zabývat nikdo, kdo má všech pět pohromadě, utrpěla jeho prestiž. Z toho vidíme, že jóga v té době měla pochybnou pověst i na Západě. Zatím nebyla brána primárně jako fyzické cvičení, ale byla obestřena tajemnem a mystikou, která odrazovala racionální lidi. Manželé se nakonec dohodli na kompromisu – Evženie povede lekce pod svým dívčím jménem, a tak pověst diplomata neutrpí. Zájem o jógu se utěšeně zvětšoval, stejně tak Evženie postupně sháněla větší a větší prostor. Zpravidla se jednalo o nepoužívané byty přátel nebo jejich známých. Na vrcholu šanghajského období vedla lekce v bytě manželky známého generála Čankajška. Do ložnice paní generálové se vešlo celých 25 cvičících.

Bohužel do této idyly měla zanedlouho zasáhnout válka. Šanghaj byla od roku 1941 okupována Japonci. Po jistou dobu se dařilo ve vedení lekcí pokračovat. Docházela do hotelu, kde byli internováni západní diplomaté a tam dohledem japonských vojáků vedla jógu. Později toto nouzové řešení nebylo dále možné. Komplikované období války přežila v relativním komfortu díky tomu, že si vyřídila protektorátní pas (jako manželka československého diplomata) a také díky faktu, že její manžel ještě před válkou zainvestoval a koupil továrnu na nudle. Ani po zavedení přídělového sytému netrpěli hlady.

Po válce se cesty manželů definitivně rozešli. Jan Strakatý se vrátil do Československa a Evženie se rozhodovala, co dále podniknout. Měla nabídku od svého přítele, buddhistického mnicha, učit jógu v Indii v jeho centru zaměřeném na léčení přirozenými prostředky. Ovšem její matka a přátelé byli proti tomu. Měli strach, že se z Evženie stane buddhistická mniška a oni už jí nikdy neuvidí. Zároveň měli (oprávněný) strach ze situace v Indii. Blížilo se vyhlášení samostatnosti a napětí mezi hinduisty a muslimy stoupalo a hrozilo přerůst v občanskou válku. Válek si ve svém životě užila až dost, a tak zvítězila možnost vydat se do USA. Podle jedné její známé se v Los Angeles mělo brzy otevírat jógové studio. To se zdálo jako velká příležitost, koupila si tedy lístek a přesunula se do země, kde se měla nejvíce proslavit.

Zmiňované jógové studio se sice nakonec neotevíralo, ale i tak si poradila. Přes známosti se jí podařilo sehnat dům s vhodným prostorem v západním Hollywoodu. Tam pod svým mírně upraveným filmovým pseudonymem – Indra Déví otevřela lekce jógy. Musíme si říci, že vést jógu v poválečné Americe nebylo automatickou zárukou úspěchu. Naopak. To, s čím se v úvodu svojí americké kariéry potýkala, bylo velmi podobné tomu, co museli řešit i první jógoví průkopníci v Indii. Pověst jógy mezi střední třídou byla nevalná. Vzpomeňme na šanghajské období a odpor jejího manžela k tomu, aby vedla jógu a tím ohrozila pověst celé rodiny. Běžní Američané si jógu – pod vlivem různých okultních knih – představovali jako něco ezoterického a magického, jako něco mezi hypnózou a hádáním z dlaně. Byla svým způsobem průkopníkem. Nebyla sice první, nesmíme opomenout Svámího Vivékánandu a jeho velmi úspěšnou misi. Co se týká jógy jako tělesné disciplíny, tak ve Spojených Státech působil ve dvacátých letech Šrí Jógendra, ale jeho dosah byl relativně malý a jeho mise skončila dříve, než pořádně začala. Dále ve Státech působili následovníci svámího Šivánandy, ale jejich mise ještě nebyla plně rozvinutá. Nepřekvapí, že více než tyto jógové průkopníky si lidé pamatovali různé jógové skandály. Za všechny jmenujme Pierra Bernarda, který se jógové ásany a pránájámu učil od svého indického učitele. Mnohem více proslul svými neuvěřitelnými kousky, kdy sám sebe uváděl do transu, ve kterém klidně snášel propichování různých částí svého těla jehlou. Ještě více ale „proslul“ svou aférou se svými mladými následovnicemi. O celém sexuálním skandálu a zatčení „hinduistického kněze“ samozřejmě podrobně referovaly důležité americké deníky. Když k tomu připočteme řadu knihu od Jógiho Rámačaraky a dalších titulů Teosofické společnosti, můžeme si udělat představu o nevalné pověsti jógy v americké populaci.   

Mnozí z jejích přátel jí doporučovali, aby jógu klidně učila, ale pojmenovala své cvičení nějak jinak. Déví vždy na veřejnosti oděná ve svém typickém sárí ovšem vytrvala. Úspěch se postupně dostavil. Cesta k němu vedla přes americkou filmovou smetánku – s pomocí svých známostí a schopnosti vplout do společnosti důležitých lidí a navázat s nimi styky (léta praxe z diplomacie se zužitkovaly i nyní) se dostala k filmovým celebritám té doby. Tehdy slavná jména jako Greta Garbo, Eva Gabor, Jennifer Jones, a hlavně Gloria Swanson. Všechny tyto osobnosti díky Déví měli možnost zažít její pojetí jógy na vlastní kůži. A co bylo zvláště důležité, jejich pozitivní zkušenosti fungovaly jako vynikající reklama. Ta bylo umocněná tím, že mnozí z jejích studentů sdíleli své jógové nadšení i v médiích. Tehdejší celebrity jí pomohly vytvořit žádoucí a lákavý obraz jógy pro americkou populaci. K tomu musíme připočíst také její publikační činnost. Mezi lety 1953 a 1963 vydala hned tři tituly s lákavými názvy: Forever Young, Forever Healthy; dále Yoga For Americans a Renew your life through yoga.

Její knihy nebyly ani tak manuály ke cvičení, spíše se zaměřovaly na filosofii jógy přizpůsobenou západnímu publiku, a hlavně tomu, co jóga může nabídnout modernímu člověku. Indra Déví vyzdvihovala její léčebné účinky a to, že pomáhá udržet tělo mladé a zdravé. Nejvíce věnovala blahodárnému působení jógy na psychiku. To bylo velmi příhodné. V té době se poprvé se začalo pracovat s pojmem „stres“ a vědci zkoumali jeho mechanismy. V padesátých letech se styl života upravil do podoby, jak jej známe dnes. Komfortní podmínky, málo pohybu, průmyslová strava a nedostatek možností, jak zpracovávat a odbourávat výlučně psychickou zátěž (podpořenou ještě obavami z možné nukleární války, která může ukončit existenci lidstva jako celku).  Padesátým letům se někdy přezdívá „doba nervozity a úzkosti“. Když se tedy objevila exotická žena z východu oblečená v indickém sárí, nabízející recept na stres a úzkost, který je prověřený celou řadou známých osobností, byla to velmi dobrá reakce na společenskou poptávku. Indra Déví zároveň cílila převážně na ženské publikum (ač mezi jejími studenty byli i muži). Ve svých knihách a promluvách ukazovala jógu jako cestu k lepšímu vnímání svého těla, jeho přijetí a také k přijetí svého ženství.

Epilog

Jak jsme již naznačili, po profesní stránce se Déví dařilo dobře. Co se týká dalších aspektů života, nejpalčivější problém se týkal legalizace jejího pobytu ve Spojených Státech. Původně přijela na diplomatický pas, který ale propadl. Strakatý se po válce vrátil do Československa a statut diplomata mu nebyl obnoven, což mělo nežádoucí dopady i na jeho choť. Její první manžel zemřel v roce 1953, aniž by se po čínském dobrodružství ještě někdy setkali. Ve Spojených Státech panovala nálada honu na čarodějnice – komunisty. Déví pocházející z Lotyšska, což byla součást Sovětského svazu, hovořící s východoevropským přízvukem byla podezřelá. Dokonce ji na základě smyšleného udání vyšetřovala FBI pro podezření ze špionáže. Její soukromý život byl neukotvený a touha po spřízněné duši zůstávala nenaplněna. Vše se ale obrátilo k lepšímu, opět se ukázalo, že jedna změna častokrát působí změny v dalších na první pohled nesouvisejících oblastech. Déví si našla partnera, uznávaného lékaře celebrit využívajícího alternativní metody, Sigfrida Knauera. Knauer měl velmi podobný osud jako ona – byl také emigrantem, ovšem na rozdíl od ní měl americké občanství. Ač byl pevné křesťanské víry, jeho otevřenost vůči novým vlivům z něj dělalo nadšeného podporovatele metod své nastávající. Jejich svatba se konala 14. března 1953, tímto aktem se mimojiné zlegalizoval pobyt Déví na území Spojených Států, což byl velmi příjemný bonus k souznění duší. V roce 1957 Déví získala americké občanství a zároveň oficiálně změnila své občanské jméno na Indra Déví. Její přerod z Evženie Peterson v Indru Déví, první dámu jógy v Americe, byl tak završen i oficiálně.    

V roce 1960 Knauer zakoupil v Mexiku (kousek od amerických hranic, u města Tecate) 24pokojový dům, který si Déví pro sebe pokřtila na Rančo Kučuma Ášram. Tam se přestěhovala a dvakrát ročně tam vedla kurzy pro instruktory jógy. Knauer zemřel 21. prosince 1984. Hned na začátku následujícího roku se Déví přesunula do Buenos Aires. Tam s pomocí svých žáků založila Indra Déví Foundation (nadaci vydávající její knihy, pomáhající šířit povědomí o józe a zprostředkovávat setkání jógových učitelů).  

V Argentině se později – 25. dubna 2002 završil její dlouhý a bohatý život. Vždy jím kráčela přímo kupředu. Nechávala za sebou města, státy i světadíly. Nevracela se zpátky a neulpívala na své minulosti. Můžeme v tom vidět jógovou nepřipoutanost nebo přirozenou obranu, kterou si osvojila od samého začátku, kdy její život plný zvratů války světové i občanské neumožňoval se o cokoli opřít. Kromě toho, že se nevracela na místa, která jednou opustila, ani nekontaktovala osoby ze své minulosti, jakkoli byly důležité. Kupříkladu Džiddu Krišnamúrti, kterého považovala za jedno ze svých učitelů, působil stejně jako ona v Los Angeles a stýkali se se stejným okruhem lidí. Nikdy jej nevyhledala. Jindy zase na cestách potkala jednu ze svých vzdálených příbuzných z Lotyšska. Odbyla si s ní zdvořilostní hovor a pak odešla pryč. Vzpomínání pro ni nebylo, zajímala ji současnost a budoucnost. To jí pomohlo se popasovat se všemi výzvami svého pestrého života.

Co se týká historie jógy – Indra Déví udělala zásadní krok k tomu, aby se jóga stala tím, čím je dnes. Přizpůsobila ji potřebám moderní společnosti a učinila ji pro ni atraktivní. Do popředí postavila zdravotní aspekt a to, že nám jóga pomáhá se cítit dobře ve svém těle a lépe zvládat otřesy našeho každodenního života. Přesně odhadla, kam se moderní společnost ubírá a zasela první semínka masivního jógového boomu, který přišel na konci dvacátého století.  

Použité informační zdroje:

Broad, William J. (2013): Jóga Fakta a mýty
Goldberg, Elliot (2016) The Path of Modern Yoga: The History of an Embodied Spiritual Practice
Goldberg, Michelle (2015) The Godess Pose: The Audacious Life of Indra Devi, the Woman Who Helped Bring Yoga to the West
Singleton, Mark (2010) Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice