Jsou věci, které k vám přijdou velkou oklikou, protože jinak by neměli šanci projít vaší “obranou”. Přesně takhle jsem to měl s kakaem. Kdyby mi někdo nabídl rituální kakao, mé přízemní já by okamžitě reagovalo ve stylu: “Tvl, cože? Jako pít nějaký granko a pak mít jako zážitky, jo? Tak už je moc.” A nic by mě nedokázalo přesvědčit o opaku.

Zpětně jsem velmi rád, že se mi kakao dostalo do cesty jakoby “mimochodem”. S velkou nadsázkou by se dalo říci, že mi ho Magdaléna Anna nabídla “mezi dvěma ásanami” na workshopu James Boag. Bylo to spontánní bez zbytečných tanečků okolo, což moje přízemní já velmi ocenilo a nevyplašilo se. No a protože je Magdalena čarodějka (myšleno v dobrém), dala mi opravdu poctivou porci. Mohl jsem si tak upravit své mínění – opravdu to není granko a opravdu to má efekt. Nechci se tu snažit popisovat nepopsatelné… Snad jen mohu prozradit, že efekty byly pozitivní, až by se mi chtělo “se odvázat” a napsat, že byly veskrze léčivé.

No a pak jsem se nachomýtl k Marta Píchová a zažil “doopravdickou” kakaovou ceremonii. Vlastně jsem byl při postupném zrodu celé akce, která mě pak utvrdila v tom, že jsem teď “tým kakao”.