Když jste urputný ashtangista, tak vás představa 108 pozdravů slunci láká. Pozdrav slunci je pro vás silová rozcvička a počet 108 je výzva hodná překonání. Výzva, kterou si chcete dokázat, protože pro Vás a Vaše tělo není nic nemožné. Přesně v tomto duchu se odehrálo mé první setkání s touto praxí. Bylo to na Nový rok, protekly celé potoky potu a na konci jsme měli dobrý pocit, že jsme to zvládli. Ale upřímně praxe samotná ve mně hluboký otisk nezanechává. Nejvíce si pamatuji posezení v čajovně, kam jsme šli svůj výkon “oslavit”.
Mé druhé setkání s touto praxí bylo opět na Nový rok, tentokrát ale indický. Praxe byla také více indická. Před každým pozdravem slunci byla recitována mantra (byla to tedy hodně rozšířená verze 12 základních slunečních manter – námět, jak je zařadit do praxe pozdravu slunci najdete v tomto videu: https://youtu.be/AxP3brcng-k). Pozdravy slunci samotné byly “vylepšenou” verzí staré dobré rišikéšské varianty, jak známe z prána vashya jógy. Tento způsob praxe se zdál přínosnější než výše zmiňované “ashtangové” běsnění (kdy se navíc střídalo více typů pozdravů slunci). Ovšem jak už to bývá, to, co se zdálo být největší výhodou, se ukázalo největší slabinou. Ano, mluvím o mantrách. Celou praxi zpomalovaly. Vždy jsme se zastavili a snažili se zopakovat mantru, kterou jsme v životě neslyšeli, celá akce tak měla příchuť neúměrně často přerušovaného intimního spojení (opravdu mě nenapadá jiné přirovnání), takže se člověk obtížně dostával do tempa. Navíc bylo velmi větrno a vítr narušoval naši už tak chatrnou schopnost správně naposlouchat a vyslovit recitované mantry a “v přestávce” zdařile hlásil rozprouděný vnitřní oheň a z toho plynoucí teplo. Takže když se ohlédnu, tak nejvíce vzpomínám na hostinu, která po celé “protrpěné” praxi následovala.
Formativní zážitek přišel až napotřetí. Opět na Nový rok – tentokrát v menší undergroundové skupince. Zvolili jsme jednoduchý rišikéšský pozdrav slunci, střídali se v počítání a vsadili čistě na meditaci v pohybu. Žádné mantry ani pohybové kudrlinky. Jak by řekl Standa Horal – „Mám rád, když je praxe stručná a výstižná.“ Přesně tak to bylo a člověk procítil, že do toho rytmicky opakujícího se pohybu se může uvolnit, zároveň ta repetitivnost velmi účinně zastavila, doslova vyresetovala mysl. Tohle je praxe, na kterou rád vzpomínám.
Bohužel nebylo tolik šancí si jí zopakovat. Za covidu jsem se vyhecoval a dal ji v rámci svého cyklu věnovaného pozdravům slunci – ovšem mělo to dvě slabá místa – první je počítání, ano, jasně máme málu, ale pak jaksi máme o jednu plnohodnotnou ruku méně, než bychom na zdravení slunce potřebovali… a druhá slabina – lidi, fakt doporučuju si vzít podložku, protože kolena se dostávají do kontaktu se zemí hodně často a není to pak úplně příjemné. I přesto se v průběhu dostavila vlna nezadržitelné euforie a já pak pokyny neříkal, ale v „prozpěvoval“. Stálo to za to. Video najdete tady: https://youtu.be/hzBPdo0FXnk
No a celé to píšu, protože letos se mi naskytla šance si celou akci zopakovat i s lidmi. A u té příležitosti jsem natočil další verzi videa. Přijde mi povedenější než to první a velmi doporučuji si tuto praxi zkusit.