Globální neotantra pro každého
Napsáno pro časopis Jóga Dnes (březen 2025)
V našem putování jsme došli až do 20. století. Ukázali jsme, jak se na Západě tantry chopili okultisté a vyzdvihovali její sexuální aspekt. Zaznamenali jsme první kontroverzní postavy a také první sexuální skandály. S nadsázkou by se dalo říci, že už v té době tantra na Západě fungovala stejně, jak ji vnímáme dnes. Ovšem k tomu, aby se moderní pojetí tantry masově rozšířilo do mainstreamové kultury ještě něco chybělo. K tomu, aby se tak mohlo stát byla třeb změna společenského klimatu a ruku na srdce asi bychom nenašli vhodnější časové období, než jsou šedesátá léta plná kontrakultury, sexuální revoluce a psychedelickýc drog. Pak už stačilo najít nějakého charismatického vůdce, který se nebál otevře hlásat své kontroverzní názory na vše – od tradičních náboženství přes politiku až k duchovnímu osvobození skrze sexuální extázi. Ano, tušíte správně, přesně takový učitel se našel – vstoupil do historie jako Bhagavan Shree Rajneesh (ke konci života si nechal říkat OSHO) – a jeho život byla jízda plná kontroverzí a jeho vliv na to, jak dnes většinově vnímáme tantru, byl opravdu zásadní.
Mládí: meditace, komunismus nacionalismus a osvícení
Osho-Rajneesh se narodil jako Chandra Mohan Jain v malé vesnici Kuchwala v Madhjapradéši (střední Indie) 11. prosince 1931. V rodině obchodníka s látkami byl nejstarší z 11 dětí. Jeho rodiče byli džinisté, aktivní v komunitě vyznávající učení mnicha Tarana Svámího. On sám byl až do svých osmi let vychováván prarodiči – dle jeho slov mu jeho babička dala úplnou svobodu bez vynucovaného vzdělávání a náboženských omezení (jeho hlavním pozdějším rysem byla naprostá nedogmatičnost). V dětství také získal svou přezdívku Rajneesh (odvozeno od sanskrtského rajanee, „noc“ a isha, „pán“), jméno, pod kterým se měl v budoucnu proslavit.
Úmrtí jeho dědečka a dětské kamarádky jej hluboce zasáhly a podnítily jeho zájem o okultismus a další netradičín nauky, který se postupně prohluboval. Za svých studií získal pověst nadaného, ale rebelujícího žáka, který kritizoval tradiční náboženství. Jeho zájem se přesunul k metodám rozšiřování vědomí, včetně ovládání dechu, jógových cvičení, meditace, půstu a hypnózy.
Jeho rebelství se ovšem neomezovalo pouze na oblast duchovna – pro svůj zájem o spisy Marxe a Engelse byl označen za komunistu a málem vyloučen ze školy. To jeho zkoumání neumenšilo. Naopak. S pomocí přátel vytvořil knihovnu, ve které dle jeho vlastních slov nechybělo žádné důležité komunistické dílo, a vedle toho organizoval setkávánní, kde se nad komunistickými myšlenkami diskutovalo. Nicméně když zjistil, že komunismus je „mrtvá ideologie“, svůj zájem přesunul k anarchismu a autorům, jako byli princ Kropotkin, Bakunin a Lev Tolstoj. Jako rebelovi mu imponovala vize bez států a bez jakékoliv vlády. Aby byl výčet myšlenkových proudů kompletní, krátce se zhlédl také v socialismu, a dokonce byl krátce členem nacionalistických organizací: Indické národní armády a Rashtriya Swayamsevak Sanghy. Nepřekvapí, že jeho členství netrvalo dlouho, protože se nedokázal podřídit žádné ideologii nebo systému. Na to byl příliš svobodomyslný. Své rebelství dal najevo i tím, že se navzdory tlaku své rodiny, nikdy neoženil. Jeho úvodní období hledání můžeme zakončit datem 21. března 1953, kdy podle svých vlastních slov ve věku 21 let dosáhl osvícení během mystického zážitku, kdy seděl pod stromem v zahradě Bhanvartal v Jabalpuru.
Profesor na cestách
Po absolvování univerzity se Rajneesh stal lektorem filosofie na universitě v Jabalpuru a byl brzy povýšen na profesora (1960). Byl uznáván pro svou vysokou inteligenci a mezi studenty oblíben.
Vedle nudného života učitele a profesora však Rajneesh žil alternativní život putujícího přednášejícího. Navázal na své pravidelné vystupování na Sarva Dharma Sammelan (Setkání všech vyznání) v Jabalpuru, které organizovala náboženská komunita jeho rodičů. Tam objevil zálibu ve veřejném vystupování a později putoval po celé Indii, aby jako Acharya (v sanskrtu znamená učitel) Rajneesh přednášel. Ve svých přednáškách se velmi ostře vymezoval proti socialistickému směřování Indie – podle něj by v této fázi vývoje byl vhodnější kapitalismus, který by vytvořil bohatství (o tom, že principy kapitalismu inkorporoval do svého učení, se dozvíme dále), které by posléze mohlo být přerozděleno v duchu socialismu. Neostýchal se být tvrdý vůči elitám, např. Gándhí pro něj byl „masochistický reakcionář uctívající chudobu“. Vedle toho se neváhal „opřít“ také do tradičních náboženství – ta jsou podle něj mrtvá, plná prázdných rituálů a utlačují své stoupence skrze strach ze zatracení.
Ve své činnosti byl velmi aktivní, později vzpomínal, že měl potíže spát v normální posteli, neboť si přivykl usínat v houpajících se lůžkových vozech. Je jasné, že jeho ikonoklastický styl plný kontroverzních myšlenek vyvolal celou řadu reakcí – zejména těch odmítavých, které plynule přecházely ve snahy o jeho umlčení. To někdy i násilnou formou v reálném čase, při plamenném projevu o náboženstvích, která lidi učí nenávidět život a která pojímají ženy a příslušníky nízkých kast jako zvířata, se po něm sápal Šankaračárja z Puri, aby jej zastavil. Po jedné zvlášť „vydařené“ přednáškové tour musel v roce 1966 rezignovat na svůj post na univerzitě.
Nicméně si jeho myšlenky získávaly také sympatizanty mnohdy z řad bohatých obchodníků a podnikatelů. Ti k němu přicházeli s žádostí o radu ve věcech svého duchovního rozvoje. Přirozeně tedy rozšířil svou praxi a od individuálních konzultací přešel k organizaci vícedenních meditační táborů, z nichž se postupně vyvinulo Hnutí pro probuzení života, které začalo zakládat první meditační centra. Rajneesh se později přes krátké intermezzo v Bombaji usadil v Pune, kde pro sebe a své stoupence založil ášram.
Nyní se podívejme na to, co bylo v jádru Rajneeshova učení. O jeho vymezování proti tradičním náboženstvím jsme již psali. Jeho ideálem bylo „náboženství bez náboženství“, které se nevymezuje proti životu a neodděluje materiální od duchovního (patřil mezi obhájce kapitalismu, ve kterém viděl svobodu). Rajneesh se snažil převrátit zavedené ideologie a dosavadní způsoby myšlení. Odmítal dogmatismus všech existujících tradic. Jeho následovníci „neo-sannjásini“ se „zříkali“ pouze myšlenky, že je nutné se zříkat smyslových požitků či světských aktivit“ a jeho meditace byly dynamické seance zahrnující také primární křik, třesení a spontánní tanec.
V centru jeho eklektické, ikonoklastické a často si zdánlivě rozporující filosofie stál ideál „Zorby- Buddhy“. Tvrdil, že plně realizovaná bytost spojuje smyslové požitkářství a chuť do života Řeka Zorby s duchovností a transcendentálním vhledem Gautamy Buddhy. Podle něj nebyla žádná kontradikce mezi spirituálním probuzením a materiálním blahobytem. Naopak materiální blahobyt byl pro něj vyjádřením a odleskem duchovního pokroku.
Sexuální guru a neo-tantra
Už jsme pochopili, že Rajneeshovy myšlenky byly velmi provokativní a to s sebou přinášelo odezvu většinové společnosti. V roce 1968 se stal nechvalně proslulý po celé Indii a v médiích si vysloužil titul „sexuální guru“ – důvodem byla série přednášek, které později vyšly tiskem pod názvem Sex Matters: From Se to Superconsciousness. Vyzýval k volnějšímu přístupu k sexualitě, ve které viděl cestu k vyššímu vědomí. Později přišel se svým označením „neo-tantra“ a propojoval prvky hinduistické a buddhistické tantry s moderní psychoanalytickou teorií a technikami čerpanými ze západní spirituality hnutí New Age.
Sám říkal, že jeho snahou je přivést tantru do 20. století a učinit z ní neo-tantru, novou vizi lásky. Orgasmus je pro něj nejlepším k nalezení božství, harmonie a univerzální jednoty veškerého života. Rajneesh navazoval na post-freudovskou psychoanalýzu, zejména na rakouského terapeuta Wilhelma Reicha (1897–1957), toho dokonce považoval za „západního tantrika“, který svépomocí objevil tajemství tantrického sexu. Oba Rajneesh i Reich považovali sexuální energii za tu nejsilnější v lidské přirozenosti. Její blokování je zdrojem většiny sociálních a psychologických problémů a zároveň ona sama může být tím nejsilnějším nástrojem na cestě k duchovnímu osvobození. Rajneeshovo pojetí kundalini jako jakési prvotní (sexuální) energie v lidském těle se nápadně podobá Reichově „orgonové“ energii – vrozené sexuální síle proudící fyzickým tělem.
Poté, co ustavil ášram v Pune, začal Rajneesh přitahovat rostoucí počet amerických a evropských mladých lidí, kteří tehdy cestovali po jižní Asii. Jeho ášram se stal jakýmsi „Esalenem Východu“ (podle vlivného centra Esalen Institute v Kalifornii) díky svému propojování východní spirituality s moderními formami terapie a psychologie.
Program v ášramu začínal brzy ráno dynamickou meditací, na kterou navazovaly Rajneeshovy přednášky, terapeutické skupiny a večerní daršany. Jako v podstatě nic, čemu se Rajneesh věnoval, se ani to, co v ášramu probíhalo, neobešlo bez kontroverzí. Např. v tzv. experimentálních „setkávacích skupinách“ se pracovalo s jistou mírou fyzické agrese a povolen byl i sexuální styk mezi účastníky. Média zanedlouho přicházela se skandálními zprávami (a fotografiemi a videy plných křiku a nahoty) o tom, co se odehrává uvnitř. Mezi různými svědectvími bylo i to Richarda Price, spoluzakladatele zmiňovaného kalifornského Institutu Esalen. Price opustil ášram v Pune se zlomenou rukou poté, co byl údajně osm hodin zavřený v místnosti s účastníky ozbrojenými dřevěnými tyčemi. Dalo by se říci, že na vlastní kůži poznal, že není Esalen jako Esalen. Na druhou stranu jeho esalenský kolega Bernard Gunther byl v ášramu spokojen a o svém pobytu v Pune publikoval řadu fotografií a lyrických popisů meditací. Svérázné terapeutické postupy (i když násilí v nich přestalo být oficiálně používáno v roce 1979) nebyly jediným problémem. Další kontroverze se týkaly drog. Jejich užívání návštěvníky ášramu nebylo výjimkou. Některým z nich jejich prodej (spolu s prostitucí) sloužil jako zdroj financí na prodlužování svého pobytu v Indii.
Na konci 70. let ášram přestal kapacitně vyhovovat zvýšenému zájmu (až 30 000 návštěvníků ročně) a nový pozemek k užívání se v Indii nepodařilo najít. Na vině bylo mimo jiné napětí ze strany úřadů. Ty po stoupencích Rajneeshe vymáhaly v přepočtu 5 milionů dolarů na daních – ášramu totiž bylo zpětně zrušeno daňové osvobození. Indická vláda navíc zastavila výdej víz pro návštěvníky směřující primárně do ášramu. Celé napjaté atmosféře neprospívaly ani konflikty Rajneeshe s indickými náboženskými vůdci. Jejich vrcholem byl pokus o atentát na Rajneeshe, který provedl mladý hinduistický radikál v květnu 1980.
V roce 1981 se tedy Rajneesh přesunul do USA, kde pro něj jeho stoupenci připravili pozemky a v centrálním Oregonu byla založena utopická komunita – Rajneeshpuram. Popis této sice krátké, ale dynamické etapy plné intrik a sporů s místními obyvateli je nad rámec tohoto textu. Odkážeme tedy na dokumentární seriál Wild, Wild Country na Netflixu a dodáme, že tento odvážný sociální experiment skončil sérií kriminálních aktivit, které bychom od duchovní komunity rozhodně neočekávali. Posuďte sami: největší bio-teroristický útok na území USA (751 občanů města The Dalles onemocnělo salmonelou, což mělo Rajneeshovým stoupencům pomoci zvítězit v krajských volbách), plánování vraždy prokurátora, nedovolené odposlouchávání, rozsáhlé imigrační podvody, falešná manželství, ukrývání uprchlíků, pašování a žhářství. Vše skončilo deportací Rajneeshe a jeho návratem zpět do Indie v roce 1985. Po marných pokusech o nalezení nového místa pro svou komunitu se v roce 1987 vrátil zpět do Pune, kde obnovil svou činnost. Od roku 1988 se začal orientovat výlučně na zen-buddhismus a v roce 1989 přijal nové jméno, pod kterým je známý i dnes – OSHO (a samozřejmě zároveň nechal změnit všechny své ochranné známky z Rajneesh na OSHO). Zemřel 19. ledna 1990.
Oshovo dědictví a tantra jako produkt
Jak jsme mohli vidět Osho (nebo chcete-li Rajneesh) vytvořil syntézu východních a západních nauk a jeho neo-tantra ovlivnila prakticky všechny populární formy tantrické jógy v Evropě a Americe od 70. let. Byl uváděn jako hlavní inspiraci celé řady knih o moderní tantře, řadu z nich napsali napsali přímo jeho žáci. Zde jmenujme např. bestseller The Art of Sexual Ecstasy od jeho žačky Margot Anand. Co se týká jeho hodnocení – nemůže být jiné než značně rozporuplné. Je evidentní, že s duchovními tradicemi při své interpretaci nakládal velmi svéhlavě a přizpůsoboval je tak, aby potvrzovaly jeho vizi. Můžeme se setkat s názorem, že jeho učení je plné: „vypůjčených pravd, polopravd a občasných zkreslení z velkých tradic… . často nevýrazné, nepřesné, falešné a extrémně protichůdné“. Jiní to celé vnímali jako marketingovou strategii uspokojující společenskou poptávku: stírání rozdílu mezi duchovními a materiálními touhami spolu se zaměřením na tělo a sexualitu je charakteristické pro pozdní kapitalistickou spotřebitelskou kulturu.
V 80. a 90. letech se populární forma neo-tantry nebo „duchovní sexologie“ stala nedílnou součástí hnutí New Age a širší alternativní spirituality. Nelze ale popřít, že většina účastníků měla pocit, že dosáhla pokroku v seberealizaci a že styl terapie, který Osho-Rajneesh vytvořil s liberálním přístupem k sexualitě jako posvátné součásti života, se ukázal jako vlivný mezi ostatními terapeuty a nastupujícími generacemi.
V 80. a 90. letech se tato popularizovaná forma neo-tantry neboli „duchovní sexuologie“ stala všudypřítomnou součástí hnutí New Age i alternativní spirituality obecně. Postupně ve zjednodušené podobě pronikla i mainstreamové kultury v populární podobě ztotožnění tantry se sexem, obvykle kombinovaného s erotickými polohami Kámasútry. Např. časopis Cosmopolitan popisuje, že tantra je umění „nirvány v posteli“ a tajemství „sexu, který bere dech“. Ve stejném časopise vyšlo také slavné interview se Stingem, ve kterém se slavný zpěvák rozpovídal o tom, že tantrický sex může trvat i čtyři až pět hodin a kontrola ejakulace a dechové techniky mohou upevnit intimní sblížení mezi partnery. Dalo by se říci, že touto optikou tantrický sex (Sting) slibuje jednoduché kroky a okamžité výsledky, které jsou přitažlivé pro západní lidi, kteří jsou zvyklí na „okamžitý“ životní styl (instantní káva, fast food, okamžité uspokojení). … Tantrický sex začíná individuální praxí. … To je v souladu s individualismem, který je základem západní společnosti.
Osho-Rajneesh zároveň ukázal, že tantra může být i velmi dobrým prodejním artiklem. Ne nadarmo se mu přezdívalo „Guru bohatých“ a nebo „Rolls Royce Guru” (to podle sbírky 93 vozů Rolls-Royce, kterou nashromáždil za svého působení v USA). Dalo by se říci, že o propojování kapitalismu a duchovna pouze nemluvil, ale i konal. Se svými stoupenci vytvořil bohatou síť spolu provázaných firem, která mu pomáhala daňově optimalizovat výnosy z aktivit komunity. Co se týká nabízených produktů souvisejících s naším tématem – v Rajneeshpuram se mohli zájemci přihlásit na různé kurzy, jejichž ceny se pohybovaly od 50 USD za jednodenní představovací kurz až po 7500 USD za kompletní 3měsíční program. Odhaduje se, že příjmy z kurzů mezi léty 1981 a 1986 dosahovaly přibližně 120 milionů (!) dolarů.
A v nastaveném trendu pokračujeme i nyní. Tantra je ve Spojených státech, Velké Británii a Evropě obrovským komerčním průmyslem, který plodí nejen knihy a videa, ale také širokou škálu produktů a služeb: ať již je to tantrická masáž, tantrické video pro páry, kokosový (nebo jiný) tantrický masážní olej nebo tantra jóni vejce pro pánevní dno. A rozhodně se nejedná o konečný výčet. V tomto pozorujeme stejný vývoj jako u jógy. Původní učení je značně reinterpretováno, zjednodušeno a stává se produktem k zakoupení pro kohokoliv, kdo má přístup k internetu a pocítí náhlé nutkání.

