Tantra v západní náruči plné kontroverze

napsáno pro časopis Jóga Dnes (1/2026)

V minulém díle jsme viděli, že tantra na Západě byla v pracích britských orientalistů prezentována veskrze negativně – až na čestné výjimky a zastánce, jako byl například John Woodroffe, který ovšem svou obranu tantry publikoval pod pseudonymem Arthur Avalon. Vedle toho jsme viděli, že i na Západě byly skupiny, které se snažili regulovat svou sexualitu, ať již za účeeml kontroly porodnosti nebo pro uchování životní energie. U karezzy, jak se tato metoda jmenovala, můžeme uvažovat i o vlivu tantry, ovšem k podobnému závěru a přístupu může člověk dojít svým vlastním zkoumáním (jak jsme viděli u komunity Oneida), případně inspirací mohly být ájurvéda nebo čínská medicína a jimi postulovaná nutnost šetrného zacházení se sexuální energií. S těmito školami se při svém putování Alice Stockham jistě setkala. Nyní si ukážeme, jak to s tantrou na Západě bylo dál. Je se na co těšit – budou padat slova jako okultismus, satanova církev, a dokonce překročíme nejedno společenské tabu a čekají na nás postavy ve své době plné kontroverzí. Vzhůru na cestu! Přeji příjemnou zábavu!

Tantra v rukou okultistů

První západní reakce na učení tantry byly plné odsouzení a znechucení, ale ne ve všech sférách budia tantra odpor. Mezi okultisty (více o józe a okultismu v JD 6/2023) nacházela velmi vlídného přijetí. Viděli v ní totiž to, co již znali. Značné pozornosti se těšila sexuální magie, která v té době zažvala svou renesanci a jejíž kořeny se daly vystopovat až do Starého Řecka – hieros gamos (božské posvátné spojení) nebo elusínská mystéria. Jako rituální práce s životní silou, považovanou za nejsilnější formu biologicko-spirituální energie, se daly vnímat i techniky středověké alchymie, ve kterých šlo o sjednocování protikladů vyjadřovaných symboly jako: Král a královna, Síra a rtuť, Slunce a Měsíc (!), Hieros gamos (opět ono „posvátné spojení“) jako alchymický moment transformace.

Tyto myšlenky se dočkaly oživení v 19. století v díle Paschala Beverlyho Randolpha (1825–1875). Ten vnímal sexualitu jako energii mající schopnost měnit vědomí a přinášet mystické a duchovní stavy. Jeho myšlenky byly populární v okultních a theosofických kruzích, které pak velmi ochotně přijímaly tantrické texty jako důkaz o správnosti tohoto pohledu. To vše v duchu theosofické snahy o odhalování univerzálních duchovních zákonů.

Při tomto docházelo vlivem překladů a okultních myšlenek k jistému přizpůsobení tantrickému učení tak, aby vyhovovalo potřebám západních autorů. Ti se kolikrát tantrou zaštiťovali, neboť jim poskytovala jednak exotičnost (v situaci, kdy lidé rádi objevovali cokoli orientálního), jednak možnost odkazovat hlouběji do minulosti (Indie jako kolébka civilizace) a zároveň univerzální platnost formulovaných myšlenek – tantra byla důkazem, že sexuální magie stojí v základu všech náboženství (i těch „exotických“).

Tohohle všeho si můžeme povšimnout na příkladu asi nejslavnějšího okultisty své doby – Aleistera Crowleyho (1875–1947). Zde rozhodně ne naposledy uvidíme, že postavy, které se s tantrou spojují, jsou zpravidla více či méně kontroverzní. Crowley rozhodně patřil mezi ty více kontroverzní. Měl široký záběr, co se týká jeho zájmů – vedle studia okultních věd se věnoval také horolezectví a proslul také jako básník a autor filosofického systému Thelema. Ve svém životě vyloženě provokoval svým nonkonformním chováním a četnými skandály – má za sebou vyhoštění z Itálie kvůli záhadné smrti jednoho ze svých stoupenců. Ta prý souvisela s magickými rituály a orgiemi – a nebo její příčinnou byla „obyčejná“ úplavice, což nezní tak zajímavě. Další byla problematická horolezecká expedice na třetí nejvyšší horu světa, Kanchenjungu v Himalájích. Výprava byla plná neshod a několik jejích členů zemřelo, což Crowleyho reputaci neprospělo. Zvlášť když se tradovalo, že pro jejich záchranu mohl udělat výrazně více, než udělal. Jeho pochybné pověsti neprospívalo ani otevřené užívání drog a jejich využití při magických rituálech. Ne nadarmo si Crowley vysloužil tituly jako „nejzkaženější člověk na světě“ anebo „král zvrácenosti“. 

Kontroverze se mu nevyhýbaly ani při jeho okultních aktivitách. Crowley byl jedním z hlavních představitelů Ordo Templi Orientis (O.T.O.), sdružující esoteriky a kombinující západní esoterní učení (svobodné zednářství, gnosticismus s prvky pocházejícími z tantry a jógy). Podle O.T.O. tajným jádrem všech náboženských tradic (západních i východních) je sexuální magie. Tomu odpovídala i podoba gnostické mše (se zvýrazněnou sexuální symbolikou) a způsob zasvěcování adeptů do vyšších stupňů učení. To obsahovalo autoerotické, heterosexuální i homosexuální rituály. Autorem obojího byl právě Crowley. Jeho znalost tantry byla spíše omezená. Sice říkal, že tantrici jsou ti nejpokročilejší z hinduistů a vysoce oceňoval jejich magické rituály. Podobně zdůrazňoval nutnost neplýtvání s tvořivou silou a její znovuvstřebávání, což dodávalo tělu adepta speciální energii. Nicméně od učení tantry se dost zásadně odlišoval. Předně celá tantrická symbolika stojí na interakci ženských a mužských božstev – celý vesmír se rozvíjí prostřednictvím vzájemné hry  Šivy a Šakti, lingamu a jóni, slunce a měsíce. Všechny sexuální rituály tak (logicky) byly heterosexuální – Crowley naproti tomu popisoval také autoerotické a homosexuální rituály (se kterými se v jihovýchodní Asii nikde nesetkáváme). Tyto rituály bořily společenské konvence (stejně jako mnohé původní tantrické rituály) – bavíme se o době, kdy se věřilo, že masturbace způsobuje šílenství a sodomie byla nezákonná. 

Další odlišností můžeme najít i v důrazu, jaký tantrické tradice na jedné straně a O.T.O. na straně druhé kladly na vlastní sexuální rituál. V minulých dílech jsme si ukázali, že takový rituál nebyl vlastní všem tantrickým školám a že jádro praxe spočívalo ve vizualizaci a mantrách. Naproti tomu pro O.T.O. byl sexuální rituál tou hlavní technikou. Mnohé další odlišnosti vyplývaly z odlišných filosofických východisek obou směrů, kdy tantra vycházela z hunduistického vnímání světa, kdežto O.T.O. z toho gnostického a hermetického.

Cesta levé ruky a Církev Satanova

Tantrická cesta levé ruky, která obsahovala spoustu prvků překračující běžné společenské konvence, včetně sexuálních rituálů, lákala okultisty již od dob zakladatelky Theosofické společnosti Madame Blavatské. Zpravidla ji vnímali jako cestu síly vhodnou pro individuality, které se svou silou dokáží vytrhnout ze „stáda“. Asi v nejextrémnější podobě byla tato cesta „přijata“ (opět s nemalými úpravami)  Antonem Szandorem LaVeyem, který v San Francisku roku 1966 — uprostřed sexuální revoluce a psychedelického hnutí — založil Church of Satan. Ta představovala jakousi „temnou stranu kontrakultury“. Podle její doktríny je Satan symbolem (ne božskou bytostí!) lidského bytí se všemi jeho fyzickými, smyslovými, sexuálními a násilnými pudy a touhami a ideálem je člověk „žijící tak, jak jeho smyslnost, tělesnost a pudovost diktovala.“ To bychom mohli vttělit do hesla: „Požitkářství místo abstinenece!“ Samotná praxe levé ruky je dle LaVeye ztělesněním tohoto přístupu.  Jeho filosofie byla veskrze materialistická, ovšem uznávala sílu magie – nerozlišovala mezi tou černou a bílou, magie byla zkrátka magie a její síla působila v psychologické a symbolické rovině. Cílem rituálu tedy nebyl nějaký „nadpřirozený zásah“, ale spíše emocionální uvolnění a psychická očista spolu s posílením sebevědomí a sebeuvědomění. 

Abychom se s Church of Satan rozloučili stylově, uvedeme, jak se cesty levé ruky chopila LaVeyova dcera Zeena společně se svým partnerem Nikolasem Schreckem. Po předchozích řádcích nepřekvapí, že také jejich verze je především spjata se sexualitou, erotickými rituály a „sexuálním vybuzením“ – v jejich radikálním pojetí se setkáváme s porušením snad každého myslitelného společenského a náboženského tabu. To slibuje již zadní strana obálky jejich knihy – Demons of the Flesh: The Complete Guide to Left Hand Path Sex Magic (2002). Ta čtenáře láká na odhalení tajemství: „sadomasochismu, orgií, porušování tabu, fetišismu, prodlužování orgasmu, sexuálního vampyrismu, rituálního styku s božskými a démonickými entitami a probuzení ženského démonického principu,“ vedle toho také slibuje odhalit taje „erotického přeprogramování a odpodmiňování“. V porovnání s tímhle vším působí původní tantrické užívání masa, vína a sexuálního spojení ve vāmāčāře (cesta levé ruky, více v JD 5/2025 a 6/2025) jako odpolední čajový dýchánek. Pro jistotu uvádíme, že Church of Satan výslovně zapovídá nevyžádané sexuální útoky a ubližování zvířatům a nebo dětem. Chtělo by se říci: „Aspoň že tak.“

Tantra ve Spojených Státech – Pierre Bernard

V našem mapování okultismu a Satanovy církve jsme se dostali až do Spojených Států. Tam budeme pokračovat, jen se vrátíme v čase, abychom se podívali na to, kdo měl tu čest zde poprvé představit tantru širšímu publiku. Jeho jméno zní Pierre Bernard, rodným jménem Perry Baker (1875–1955). Ten se o okultismus zajímal již jako teenager a měl doslova neuvěřitelné štěstí, neboť se v Lincolnu v Nebrasce (!) setkal s tantrickým jóginem (!). Nabízí se otázka, jak je to možné a kde se zrovna tam na konci 80. let 19. toletí onen jógin vzal? Sylvais Hamati, jak mělo znít jeho jméno, prý pocházel z Kalkaty a pravděpodobně pracoval na západních železnicích. Ve hře je také možnost, že byl potulným „okultním bavičem“ – v oborech jako je čtení myšlenek nebo hypnóza. Prý jeho vrcholným číslem bylo uvedení subjektu do kataleptického stavu, ve kterém vydržel celých pět dní. Hamati učil Bernarda ásany, pránájámu, meditaci a vāmāčāra tantru. Učení šlo Bernardovi evidentně „od (levé) ruky“, neboť postupně začal využívat své nově nabité schopnosti jako pouliční umělec v San Franciscu. Hned poprvé to stálo za to. Bernard se uvrhl do transu a klidně ležel, zatímco mu jeho asistent vpichoval jehly do rtu a tváře a také do jazyka. Zde jsme viděli, že kro talentu pro okultní studia byl přirozeným showmanem a myslelo mu to i jako byznysmanovi. 

Později již titulován jako “the Great Oom” nebo “Oom the Omnipotent” založil tajné společenství známé jako Tantrik Order (1906). Vydával vlastní časopis Tantrik Journal a nabízel zasvěcení do „tantrického bratrstva“, okultní skupiny žijící pospolu a pozdě večer provádějící mystické rituály zahrnující různé sexuální obřady. Po zemětřesení v San Franciscu se celá skupina přestěhovala do New Yorku, kde v roce 1910 založil „Oriental Sanctum“. Bernardův řád, pravděpodobně první neo-tantrická skupina ve Spojených státech, přilákal některé z nejvýznamnějších společenských osobností své doby, včetně skladatele Leopolda Stokowského a členů  rodiny Vanderbiltů. 

Zároveň se jeho působení neobešlo bez drbů, zaručených zpráv a svědectví sousedů o večerech plných orientální hudby smísené s intenzivním vzdycháním žen a dvojicemi v různých stupních „pobuřujícího chování“. V roce 1910 se mu dostalo nebývalé pozornosti a stal se předmětem mnoha novinových článků s titulky typu: „‚Hindský kněz‘ láká dívky… Jeho lékem je podivný tanec,“ nebo „Divoké orgie v chrámu ‚Om‘.“ Bernard byl totiž zatčen a obviněn z únosu svých dvou mladých žákyň, s nimiž měl pohlavní styk. Byl zatčen a po tři měsíce mohl nacvičovat své zvláštní schopnosti v cele nechvalně známé newyorské věznice Tombs, než případ utichl a obvinění byla stažena. Ve stejné době se s podobnými skandály roztrhl pytel, a čtenáři tak mohli hltat příběhy o ženách, které opouštěly své rodiny, aby následovaly nějaké pochybné jógové učitele. 

Nicméně na rozdíl od ostatních se Bernardovi podařilo svou reputaci obnovit. Dokázal přilákat společenské osobnosti a  celebrity, jako byla královna kosmetiky Helena Rubinsteinová, herečka Ethel Barrymoreová a Frances Payneová  Boltonová, později první žena zvolená do Kongresu za stát Ohio. Nakonec založil Clarkstown Country Club v Nyacku ve státě New York, kam vyšší společnost docházela na kurzy ásan,  koncerty nebo propracované amatérské cirkusy. Všichni ti právníci, učitelé a rentiéři se zde proměňovali v klauny, akrobaty, provazochodce, kouzelníky, cvičitele zvířat a artisty.

Pro Bernarda tantra znamenala, alespoň soudě podle jeho článků, nejvyšší formu náboženství, které nejen že uznává sílu lásky a sexuality, ale také tohoto mocného zdroje energie využívá k posunu adepta na vyšší úroveň vědomí. Nelze mu upřít, že měl bezpochyby zásadní vliv na rozvoj hatha jógy a povědomí o tantře ve Spojených Státech. Pokud se ale na jeho příběh podíváme kriticky, vidíme velmi dobrou sebeprezentaci plnou marketingu a showmanství, ovšem důkazy o jeho studiu reálné tantry chybí. Jediný zdroj hovořící o existenci onoho tajemného jógina v Nebrasce je totiž vyprávění samotného Bernarda.