Před časem na mě na FB vyskočil post s nadpisem SEX A JÓGA (ano, tak málo stačí, abyste získali moji pozornost;-). Nutno podotknout, že nadpis by slibnější než samotný obsah, takže jsem text jenom prolétl a nejvíce mě upoutalo P.S. Autorka se v něm omlouvala za fotku přiloženou k postu – nutno podotknout, že fotka nebyla tematická (jak by se nabízelo;-) a neodpovídala tématu. Na to jsme už na sociálních sítích zvyklí a musím se přiznat,, že to byla lákavá změna oproti běžnému úzu, kdy se hlubokomyslný citát kolikrát ocitá na (polo)odhaleném zadku nebo jiných pikantních částech těla. Ale zpátky k tomu P.S. Autorka psala něco ve smyslu – promiňte přiložila jsem fotku jógové pozice (ano, byla ta „správná“ důkladně zamotaná pozice), jak se to dnes dělá, ale prosím nikdo to nezkoušejte replikovat, nebo si ublížíte, je to takovéto moderní, co s pravou jógou nemá nic společného. A to mě přimělo k zamyšlení – ne, nezamýšlel jsem se nad tím, proč se člověk ocitne v pozici, se kterou vlastně nesouhlasí a ještě se u toho vyfotí – zamýšlel jsem se nad tím dalším, co bylo řečeno.

Neprovádějte to, nebo se zraníte. Nepatřím mezi fanoušky výkonnostní jógy, své jsem si odcvičil a zapreclíkoval a s láskou na to vzpomínám, i když dnes vlastně nechápu, co mě na tom tak fascinovalo. Nicméně to rovnítko mezi zamotanými pozicemi a zraněními je přílišným zjednodušením. Do hry totiž vstupuje celá řada proměnných jako je třeba kvalita pojivové tkáně a úroveň propriocepce, a tak se někdo může vesele preclíkovat a nic zásadního se mu nestane (ani zranění, ani osvícení) a další věc je četnost – pokud to probíhá „jednou za čas“ a ne metodou: „když si pořádně zacvičím, tak jsem týden na brufenech“, proč ne. Ono je dobré si občas vyhodit z kopýtka, než se úzkostně držet v mantinelech tomu, co je zdraví prospěšné a bezpečné…

I druhá část té výpovědi mě zaujala. Vychází z předpokladu, že byla jedna univerzální skvělá jóga, která si v té samé podobě existovala po ceá staletí a pak přišla ta zllá moderní doba a jógy jsme se chopili my „duchovní lopaty ze Západu“ a nějak zásadně je ohnuy do podoby dnešní, která se vyznačuje zamotanými a (až na čestné výjimky) vyzývavými pozicemi a pózami. No, jo jenže žádná taková univerzállní jóga neexistovala. V textech se setkáváme z ceou škálou typů různých jóg, které se různě proplétaly a vyvíjely, až z toho jde výzkumníkům hlava kolem. A třeba při pohlledu na popisy některých technik středověké hatha jógy, člověku dojde, že se nejen (slovy Pulp Fiction) odehrávala na jiném hřišti, ale že to by úplně jiný „sport“, než jak si jógu představujeme dnes. Není divu, jóga v různých časových obdobích sledovala rozdílné cíle a reagovala na jinou poptávku. Buďme rádi za ty aktualizace, protože většina těch prastarých jóg by byla mimo naše možnosti – a to nejen časové.

Jóga jak ji vnímáme dnes se začala vyvíjet na začátku 20. století. A přesně v duchu celosvětového zájmu se začala orientovat na fyzické tělo a na nemeditační ásany. V tom samém období se začaly překotně vyvíjet fotoaparáty, a tak do celé věci měla co promlouvat estetika. První jógový manuál moderního typu měl na svědomí Sítáráman Sundáram, který by žákem K. V. Iyera, jedné z předních tváří indické tělesné kultury a velkého fanouška focení s vlastním ateliérem. Přestože takto vešel do dějin, tak sám byl velmi skromný a svou jógovou praxi nestavěl na odiv. Pokud by už tenkrát existoval Instagram, něco mi říká, že byste tam Sundárama hledali marně.

Na druhou stranu jeden z nejdůležitějších moderních jógových učitelů, B. K. S. Iyengar za svůj mezinárodní věhlas vděčil přímému předchůdci sociální sítě. Pokud se tedy jeho nafocený „ásanový book“ v kabelce jedné jeho fanynky počítá jako předchůdce instagramu;-). Tahle fanynka s pomocí fotografií přesvědčila slavného houslistu Menuhina, aby se nechal učit právě od Iyengara. No zbytek už je historie. A v roce 1966 vyšla kniha, která určila ráz jógových publikací – Iyngarova Light On Yoga, která ásanovistost moderní jógy definitivně stvrdila.

Vidíme tedy, že fotografie byly dány moderní józe do vínku už na samém začátku a průkopníky v této oblasti byli sami Indové. Přestože to je vlastně přirozené, jsem rád, že se kultura jógových fotografií mění, a když otevřu Facebook, tak už to není taková přehlídka vyvrácených končetin a obratlů jako dřive. Vlastně se dá souhlasit s tím, že žádný preclík, do kterého se zamotáte, vám nějaké extra štěstí nepřinese. Ale může to být docela zábava;-).

P.S. To na té fotce nezkoušejte bez dozoru;-).