Text otištěný v časopse Jóga dnes 3/2025
V minulém díle jsme viděli, jak čakry vstoupili na jeviště dějin. Zjistili jsme, k čemu sloužily původně a jak se pomalu z utajení ve skrytu tantrických textů dostaly do veřejného prostoru. Viděli jsme a ještě uvidíme, že půda západního okultismu a teosofická společnost byly jakýmsi inkubátorem, ve kterém se povědomí o čakrách vyvíjelo tak, aby vyhovovalo modernímu náhledu na svět a bylo funkční v nové době. Na následujících řádcích projdeme cestu k číslu sedm, k fyziologickým a psychologickým aspektům spjatým s jednotlivými energetickými centry – toto všechno zabalené do osobitého barevného hávu tvoří fascinující kombinaci, která nám dnes pomáhá lépe porozumět svému tělu, psychice a životní fázi, ve které se zrovna nacházíme. Zároveň naznačuje cestu, kterou se můžeme při svém vývoji dále ubírat.
Sedm je to číslo
Do tohoto prostředí se v roce 1880 prostřednictvím článků interpretující úryvky tantrického textu Ṣaṭcakranirūpaṇa (doslova „popis šesti čaker“) z 15. století dostaly první zmínky o čakrách, respektive o jejich systému 6+1. Zmiňovaný sanskrtský text později vydal Sir John G. Woodroofe, britský orientalista, spolu se svým výkladem, čímž vznikla přelomová kniha Serpent Power. Ta se stala velmi vlivnou a určila, že základem pro moderní čakrový systém, bude právě zmiňovaný model šest plus jedna.
Ten na půdě teosofie zvítězil ještě před rokem 1919, kdy vyšla Woodroofova kniha (mimochodem vydaná pod pseudonymem Arthur Avalon). Ve stejné době jste se totiž mohli v Theosophistu dočíst také systému 12 čaker, a to v článku Óm: pojednání o védántské rádžajóga filozofii Svámího Sabhapatiho, západně vzdělaného bráhmana. Ten se ale zdiskreditoval tím, když o sobě tvrdil, že je schopen létat svým fyzickým tělem. Což o toTeosofové byli velkými příznivci svobodného cestování, jen k tomu využívali svá astrální těla. Let fyzického těla byl příliš i na ně, kteří se běžně zabývající okultními činnostmi a tématy, které běžná populace hodnotila jako minimálně zvláštní. Toto byla spíše humorná vsuvka. Při pohledu více do hloubky zjistíme, že v imaginárním souboji čakrových systémů šlo především o to, že číslo 12 není pro teosofy dostatečně přitažlivé. To systém 6+1 jednu má velkou výhodu, a sice že šest plus jedna rovná se SEDM. A to v teosofickém prostředí něco znamenalo. V The Theosophist jste si totižmimo jiné mohli přečíst také článek se stručným názvem Číslo sedm. Ten, jak můžeme tušit, opěvoval posvátný význam tothoto čísla ve „všech kulturních národech starověku“.
Nejinak tomu bylo v učení samotné Blavatské, kde hrála sedmička ústřední roli. Její kosmologie stála na tom, že „solární logos“, jakési velké Vědomí, ze sebe vyzařuje SEDM paprsků určujících sedm rovin existence, které se dále propojovaly se sedmi úrovněmi lidské bytosti a také se SEDMI hlavními čakrami. Velmi rychle bylo tedy jasné, že teosofie pro moderní dobu spojila čakry s číslem sedm. To, že zmiňovaný zdrojový text Ṣaṭcakranirūpaṇa zdůrazňuje již svým názvem šestidílný čakrový systém, nebylo na překážku.
Čakry a další souvislosti
Blavatská Ve svých přednáškách pro zasvěcené zmiňovala bohaté provázanosti, kdy spolu navzájem souvisely: čísla (samozřejmě v rozmezí 1-7), vzácné kovy (od železa až po stříbro), planety, úrovně lidské bytosti (fyzické tělo, pránické tělo atd.), dny v týdnu, barvy (Pozor! Jak ještě uvidíme, zdaleka ne v podobě, jak jsme zvyklí dnes), základní tóny a základní tóny indické stupnice. Zde vidíme kořeny bohatého propojování čaker s dalšími významy Kurt Leland – autor vynikající práce o historii západního čakrového systému Rainbow Body: A History of the Western Chakra System from Blavatsky to Brennan – s nadsázkou zformuloval své vlastní pravidlo, které můžeme parafrázovat tak, že pokud je možno něčeho vyjmenovat sedm druhů, zcela určitě se to dá propojit a již to někdo propojuje s jednotlivými čakrami.
Ale zpátky k Blavatské – ta všechny zmiňované souvislosti propojila se sedmi čakrami, byť jednotlivé čakry zatím nepojmenovávala. Nepřekvapí nás, že u ní nalezneme také propojování čaker s tělesnými centry – nervovými pleteněmi. Šestou a sedmou čakru přiřadila k hypofýze a epifýze, čímž započala proces přiřazování každé čakry ke žláze z vnitřní sekrecí. Tento proces byl dokončen v souladu s pokrokem moderní lékařské vědy někdy ve dvacátých letech 20. století. Zhruba od té doby máme čakry a jejich fyziologické ekvivalenty v podobě, jak je známe dnes.
Čakry a duhové spektrum
Barvy duhy a čakrový systém jsou dnes neoddělitelně spjaty. I toto je výdobytkem moderní doby. Ano, v tantrických textech se setkáváme s barevnými lotosy, nikde ale nenarazíme na duhové spektrum. Barvy se v jednotlivých textech od sebe zpravidla různí a je tu ještě jedna zásadní odlišnost oproti dnešnímu pojetí – lotos a jeho okvětní lístky mají vždy odlišnou barvu, vedle toho se také odlišuje barva sanskrtských písmen. Ve výsledku je tedy u každé čakry barev více. Kupříkladu čtvrtá čakra Anāhata ve zmiňovaném textu Ṣaṭcakranirūpaṇa je popsána se šestnácti rumělkovými okvětními lístky s tmavě červenými písmeny s červeným oplodím a kouřovou centrální oblastí. V tomto konkrétním případě jsou tedy barvy úplně jiné, než bychom očekávali.
Při pátrání původu propojení čaker s barvami duhy se opět dostaneme k teosofům a k Blavatské – její učení inspirovalo abstraktní umělkyni a teosofku Hilmu af Klintovou k vytvoření Oltářního obrazu č. 1 (1915). Tento obraz z cyklu Malby pro chrám zobrazuje zlatý disk (Sluneční Logos) vyzařující sedm duhových(!) paprsků – sfér existence, které jak již víme byly v učení Blavatské vše-souvisí-se-vším spjaty také s čakrami. Přesto trvalo ještě nějaký čas než se tato vizualizace a čakry definitivně propojily. Při tomto procesu hrála velkou roli chromoterapie, léčebná metoda založená na tom, že barvy mají léčebný účinek na duchovní, emocionální i fyzické tělo. V tomto kontextu se propojení s čakrami vyloženě „nabízelo“. A také se propojovalo – barvy duhy se navíc těšily v chromoterapii velké oblibě, a tak byla otázka času, než to do sebe „zapadne“. A stalo se tak v jednom z korespondenčních kurzů teosofky Ivy Bergh Whittenové. Ta sama sebe údajně vyléčila z těžké nemoci prostřednictvím léčivého působení barev a svou zkušenost sdílela s dalšími zájemci. Vytvořila vlastní poměrně složitou kosmologii postavenou na postupném štěpení božského bílého Světla na jednotlivé paprsky, které se dále štěpí. Ovšem toto jistě velmi pozoruhodné pojetí se příliš neujalo, a tak to nejdůležitější je, že to byla právě Whittenová, která místy chaotické propojování čaker s barvami duhy zjednodušila a dala mu podobu vzestupného duhového spektra, které intuitivně navádí k chápání čaker jako postupných fází vývoje vědomí.
Ještě pro pořádek zmíníme, že hlavní roli v popularizaci barev čaker v duhovém spektru sehrála kniha The Seven Keys to Colour Healing (Sedm klíčů k léčení barvami, 1940) se svými unikátními ilustracemi, jejímž autorem byl Roland T. Hunt, žák Whittenové.
Čakry a jejich psychologické aspekty
Vedle jiných výše naznačených souvislostí se relativně rychle začal uvažovat také psychologický rozměr jednotlivých čaker. Ty se začaly vnímat jako pomyslné zastávky na cestě k sebeuvědomění. Tímo způsobem vnímal symboliku čaker C. G. Jung, který čakrám věnoval několik přednášek ve 30. letech 20. století. Psychologické aspekty čaker najdeme také v dílech některých indických učitelů – z hlediska vlivu pro nás budou zásadní pojednání bengálského světce Rámakršny (ano, opravdu se jedná o gurua Svámího Vivékánandy) v interpretaci Josepha Campbella, mytologa, který proslul svou teorií monomýtu, a také dílo Šrí Aurobinda. Učení tohoto slavného indického jógina a gurua nacházelo mimořádnou odezvu mimojiné v centru Esalen Institute v Kalifornii, které bylo jednou z hybatelů Hnutí za rozvoj lidského potenciálu. Právě zde se od šedesátých let propojovala humanistická psychologie, terapie založená na těle a filosofie inspirovaná Východem. Uvádí se, že velký vliv na toto centrum měl A. H. Maslow. Právě jeho vnímání lidskýchých potřeb lze považovat za předlohu pro vnímání čaker jako vzestupných úrovní lidské zkušenosti – fyzické, emocionální, intelektuální, sociální a duchovní. Podle již zmiňovaného Lelanda je dost pravděpodobné, že Esalen a Maslow se ovlivňovali navzájem. Ať je již pravda o vzájemné inspiraci jakákoli, v mezinárodní komunitě Esalenu se v 70. letech postupně dotvořily psychologické aspekty čaker tak, jak je většinově vnímáme i dnes. To můžeme vidět na příkladu psychologa William Schutze, člena fakulty Esalenu. Ten v knize Here Comes Everybody: (1971) definoval čakry jako představitele následujících kvalit: kořenová čakra – primitivní energie; genitální čakra – sexuální energie; čakra solar plexu – asertivita a hněv; srdeční čakra – cit a láska; krční čakra – komunikace a vyjadřování; čelní čakra – intuice; korunní čakra – kosmické vědomí. Pro dotvoření moderního západního čakrové systému zbývalo jediné – propojení psychologických aspektů s barvami duhového spektra. To se stalo v roce 1977 v knize Bodymind : A Synthesis of Eastern and Western Approaches to Self-Awareness, Health, and Personal Growth a autorem, který byť nevědomky završil vývoj západní čakrového systému, byl Ken Dychtwald, dnes proslulý jako gerontolog, psycholog a lektor.
Závěr:
Vydali jsme se na dlouhou cestu, slovo čakra bylo poprvé použito v díle Kaula-Džňána-Nirnaja slavného jógina Matsjendranáthy někdy v 9. století a došli jsme až do 70. let 20. století. Smyslem tohoto textu nebylo posuzovat, který z uváděných přístupů je lepší nebo horší. Šlo o to ukázat, že vnímání čaker stejně jako jiných odvětví jógové praxe se v čase vyvíjely tak, aby reagovaly na potřeby té které doby. Zena McKeown to ve své diplomové práci The chakras beyond yoga: The Western chakra system from theosophy to contemporary fringe New Age thinking shrnuje následovně: Tantrické pojetí, sestávající ze složitých kosmologií a protichůdných schémat čaker používané po mnoho staletí, se za něco málo přes sto let proměnil z konceptu napomáhajícího k Osvobození, vyhrazeného zasvěceným jogínům, v koncept, který může „každý“ (přesněji řečeno člověk střední třídy na Západě) aplikovat na svou vlastní rutinu postupné péče o sebe sama.