Po stopách moderní jógy, Texty

Zápas o pozdrav slunci

Vyšlo v zářijovém čísle časopisu Jóga dnes (www.jogadnes.cz) v roce 2021.

Pozdrav slunci dnes patří do výkladní skříně jógy. I lidé jógou prakticky nepolíbení jej zpravidla znají a
považují jej za pevnou součást její praxe. Velké množství dnes populárních jógových stylů je ostaveno
právě na pozdravu slunci. V dnešním díle našeho seriálu se podíváme na to, že pozdrav slunci nebyl józe vlastní odnepaměti, jak máme dnes tendenci předpokládat, ale že jeho vstup na jógové jeviště se odehrál výrazně později. V následujícím článku se pokusíme vystopovat jednak jeho původ a jednak to, jakým způsobem se stal nedílnou součástí praxe ásan.
Tradiční příběh pozdravu slunci hovoří nejčastěji o tom, že se vyvinul z rituálních obřadů určených
slunečnímu božstvu Súrjovi. Jeho stáří je tedy úctyhodné, počítané v tisícovkách let. Tento velmi lákavý a (proto) i rozšířený narativ však nestojí na pevných základech. Dle mého názoru přesvědčivě toto rozporuje Elliott Goldberg ve svojí vynikající knize Path of Modern Yoga. Ten si všímá toho, že sice několik chrámů zasvěcených Súrjovi přetrvalo do dnešních dnů a stále fungují, ovšem prováděné rituály toho s pozdravem slunci, jak jej známe dnes, nemají společného v podstatě nic. Zároveň celý koncept rituálních úkonů, které by byly zároveň fyzickým cvičením, nemá v historickém indickém prostoru obdoby. Zároveň pokud se podíváme na staré texty zabývající se praxí jógy – ásan známých z dnešních lekcí tam najdeme poskrovnu. Pokud už texty nějaké ásany doporučují a vychvalují jsou to převážně sedy. Logicky se tyto texty nezmiňují ani o pozdravu slunci.

Pokud se budeme ptát po původu pozdravu slunci, stopy nás dovedou k člověku jménem Bhavanarao Pratinidhi Pant. Ten vydal v roce 1928 knihu věnovanou praxi pozdravu slunci a právě příběh tohoto zapáleného fanouška kulturistiky a gymnastiky je svou dobu velmi výstižný. Byly to časy, kdy nebylo těžké (v Indii a ani jinde na světě) se zhlédnout v nějakém slavném západním kulturistovi a skrze jeho knihy následovat jeho cestu k vyrýsovanému a zdravému tělu. V něm, jak známo, sídlí také zdravý duch. Bhavanarao takto na dálku následoval slavného německého bodybuildera Eugena Sandowa. Ten byl svého času mezinárodní hvězdou a držitel neoficiálního titulu nejvypracovanějšího muže na světě. Nebyl to jen prvotřídní cvičenec, ale také v něm dřímal čilý kreativec a obchodník, a tak vedle knih šířil i různé pomůcky a přístroje určené k posilování. Bhavanarao, který byl zároveň maharádžou v malém indickém státečku Aund (dnes součást státu Maharáštra na západě Indie), si to všechno mohl bohatě dovolit a také dovolil. Problém nastal v okamžiku, kdy po dlouhých letech poctivé praxe podle Sandowova návodu a s využitím jeho pomůcek se výsledek nedostavoval. Pořád existoval nezanedbatelný rozdíl mezi proporcemi antických a renesančních soch a tělem našeho milého Bhavanaraa. Ten si uvědomil, že nemá
smysl pokračovat v činnosti, jež nenese vytoužené plody (důvody, proč tomu tak bylo, jsou nad rámec tohoto článku, jen naznačíme, že Sandow sám své tělo vyrýsoval pomocí jiných cviků než těch, které popisoval ve svých knihách).

Uvážíme-li, že dost silnou příchutí té doby byl rozkvétající nacionalismus (jak jsme viděli v minulém díle na životním příběhu Svámího Kuvalajánandy), bylo v podstatě jasné, že se Bhavanarao při hledání nového směru obrátí tentokrát k „domácím“ zdrojům. A také se tak stalo. Vzpomněl si totiž, že jako malý se svým otcem cvičil pozdravy slunci a tomuto cvičení v podstatě zasvětil zbytek svého života.
Než budeme pokračovat dál, je třeba vysvětlit, odkud se pozdrav slunci vzal. Nebylo to z jógového světa, jak jsme popsali výše, nýbrž z prostředí zápasu. V prvním díle našeho seriálu jsme naznačili, že zápas a indická bojová umění mají k moderní posturální józe blíže, než bychom na první pohled řekli. Historie pozdravu slunci tuto blízkost skvěle dokumentuje. V zápasnickém prostředí máme cvičení nazvané Namaskára doložené nejpozději v 17. století. Bývá citován příklad jednoho zápasníka, který těchto namaskárů prováděl 1200 denně (ne, opravdu jsem se nespletl a nepřidal nulu nebo dvě navíc). Všeobecně se má za to, že toto cvičení se více či méně podobá pozdravu slunci, jak jej známe dnes – resp. variantě nazývané „rišikéšský pozdrav slunci“. Jediné, co není jasné, je, zda se cvičení zvané dand (mimochodem dodnes živé v posilovacích komunitách, známé pod označením „indický klik“ neboli hindu push up) nápadně podobné ústřednímu pohybu pozdravu slunci – přechod z kobry / psa z hlavou vzhůru do střechy / psa s hlavou dolů – vyvinulo ze zmiňovaného namaskáru, a nebo to bylo obráceně. Ať již to bylo jakkoli, víme, že pozdrav slunci a podobné techniky byly živé právě v zápasnickém prostředí.

Nyní se vrátíme k Bhavanaraovi, který tuto techniku skomírající co do popularity opět vytáhl na světlo světa. Maharádža nejenže přijal pozdrav slunci za svůj a praktikoval jej každé ráno, ale také sehrál nemalou úlohu v jeho propagaci. Zde je třeba opět zmínit jeho knihu Surya Namaskar, která vyšla v roce 1928. Pozdrav slunci v ní představil jako původní indické cvičení sloužící k posílení těla a také k jeho léčení. Zároveň jej zařadil do kontextu tehdejších trendů, kdy byla hodně populární naturopatie a v rámci ní se oblibě těšila také helioterapie. Ta, jak samotný název napovídá, spočívala v cíleném vystavování těla léčivým slunečním paprskům. Právě léčebné účinky pobytu na slunci Bhavanarao vyzdvihoval a doporučoval pozdrav slunci provádět venku na slunečním světle nebo si sluneční světlo při praxi alespoň představovat. Z tohoto pohledu je až úsměným paradoxem, že Bhavanarao sám své pozdravy vždy praktikoval ještě před východem slunce a v uzavřené místnosti. Další jeho doporučení se týkalo využití manter při praxi. Dle jeho názoru cvičení, které nezapojí celé tělo (a tedy i hlasivky), není kompletní. Volba manter nemohla být jiná než dvanáct hlavních podob a jmen Boha slunce. Ateistům Bhavanarao doporučoval recitaci tzv. bídža manter, posvátných slabik oslovujících jednotlivá psychoenergetická centra našeho těla (čakry). Zajímavé je, že při popisu jejich funkce Bhavanarao čakry vůbec nezmiňoval, ale hovořil o blahodárném vlivu na konkrétní orgány a žlázy z vnitřní sekrecí. Přesně ve shodě s tím, jak je popisuje západní medicína.

Když se podíváme na to, jakým způsobem měl být pozdrav slunci správně praktikován, zjistíme jeden dost zásadní rozdíl oproti dnešnímu obvyklému provádění. Nejde o jednotlivé pohyby, ty byly velmi blízké tomu, co známe i dnes. Jediným rozdílem bylo to, že Bhavanarao začínal rovnou výdechem a předklonem, kdežto u rišikéšské varianty začínáme nádechem spojeným se zvednutím rukou vzhůru a až poté přichází předklon. To, co nás asi nejvíce šokuje, je tempo cvičení a hlavně počet opakování. Dle Bhavanaraa by jedno provedení pozdravu slunci mělo trvat maximálně 12 vteřin a průměrný jedinec starší 16 let by jich měl provádět alespoň 300! (Opět podotýkám, že se nejedná o překlep, opravdu za číslicí tři nasledují dvě nuly). Z toho vidíme, jednak že kondice lidí před sto lety byla výrazně jinde než dnes a jednak že toto provádění pozdravu slunci nemělo s rozvážným vědomým
jógovým pohybem mnoho společného. Pokud byste někdy zkoušeli praxi 108 pozdravů slunci (což
mimochodem vřele doporučuji) a přišel by vám počet opakování příliš vysoký, vzpomeňte si, že to není tak dávno kdy se jich běžně cvičilo výrazně větší množství. Když se probereme z údivu nad úctyhodným počtem opakování, můžeme vidět, že pro Bhavanaraa byly pozdravy slunci samostatnou praxí, kterou s ničím jiným nekombinoval. Když budeme počítat, oněch 300 opakování po 12 vteřinách nám vychází přesně na 60 minut.

Opusťme nyní zajímavé údaje ze zmiňované knihy. Vedle jejího vydání Bhavanarao propagoval pozdrav slunci i jinými způsoby. Ze své pozice mahrádži ve svém statě organizoval hromadné
praktikování Súrja Namaskáru na veřejnosti a také ve školách. Na tomto příkladě vidíme, že to byl
opravdu zapálený propagátor. Nyní jej opustíme a přejdeme k další osobě, která dost zásadně promluvila do historie pozdravu slunci. Druhým autorem, který na sklonku 20. let 20. století vydal knihu o pozdravu slunci byl K. V. Iyer. Stejně jako Bhavanarao i on byl velkým fanouškem gymnastiky a kulturistiky. Na rozdíl od maharádži byl ale ve své praxi výrazně úspěšnější a jeho tělo bylo plně souměřitelné s ideálem dokonalosti dávných soch. Křivky jeho těla byly tak dokonale vyrýsované, že byl považován za „nejvypracovanějšího indického kulturistu“. Nutno podotknout, že Iyerovi nešlo jen o tvar vlastního těla, ale také o jeho funkčnost. Vedle silové složky tedy neopomínal ani flexibilitu, kterou také samozřejmě rozvíjel. Vedle posilování (s využitím různých pomůcek, váhy vlastního těla i vizualizací) praktikoval také jógové ásany a pozdravy slunci. Ty pojímal jinak než Bhavanarao. Pro Iyera byl Súrja namaskár především skvělou formou dynamického strečinku. Bhavanarao (chybně) usuzoval, že pozdrav slunci je forma posilování, kdy je posilována ta část, kde cítí tah (tedy např. v předklonu zadní strana těla). Iyer naproti tomu používal pozdrav slunci jako jistou „rozcvičku“ před ostatními částmi svého cvičebního programu. Dynamické protahování přední a zadní svalové dráhy, ke kterému při pozdravu slunci dochází umocnil tím, že jako první pohyb zařadil záklon ve stoji se vzpaženýma rukama (jak známe z rišikéšského pozdravu slunci). Mimochodem svalovce oděného pouze v bederní roušce zaujímajícího tuto pozici použil na titulní stranu své knihy Surya Namaskar. Je zajímavou okolností, že Iyer působil také v maisúrském paláci. To bylo místo gymnastice zaslíbené s bohatou tělocvičnou tradicí, a tak nás příliš nepřekvapí, že právě tady později vznikl druh ásanové praxe, která byla dynamická a obsahovala jisté až gymnastické prvky.

Když se vrátíme zpět, musíme konstatovat, že K. V. Iyer byl tím, kdo dal finální podobu jednomu velmi rozšířenému typu pozdravu slunci. Nebyl ale tím, kdo by jej propojil s praxí ásan a tím by jej uvedl do
jógové praxe. Mimochodem stejný přístup jako Iyer zastával i v minulém díle zmiňovaný Svámí
Kuvalajánanda, který i ve svých osnovách tělesné výchovy striktně odděloval pozdrav slunci od ásan a
posilování. Rozhodující úlohu v tom, že Súrja Namaskár vstoupil do jógové praxe, sehráli dvě velké osobnosti moderní jógy, z nichž by si každý zasloužil vlastní díl v našem seriálu (v budoucnu se tak zcela jistě stane). Jsou to Svámí Šivánanda a T. Kršnamáčarja. Oba pozdrav slunci pojali jiným způsobem a oba jej zařadili do praxe ásan.


Svámí Šivánanda působil převážně v Rišikéši a právě podle místa jeho působení dnes známe sestavu,
kterou cvičil, jako rišikéšskou sestavu (jak už víme, inspiroval se u Svámího Kuvalajánandy) a také
rišikéšský pozdrav slunci. Šivánanda k pozdravu slunci přistupoval podobně jako K.V. Iyer – viděl v něm prostředek k rozvičení těla a jeho přípravě na ásany. Pozdrav slunci tak „pouze“ zařadil před sestavu ásan. Naproti tomu Kršnamáčarja zašel ještě dál, když z pozdravu slunci učinil středobod ásanové praxe. Základním bodem jeho praxe ásan, jak ji popsal ve své knize Yoga Makaranda, bylo, že do každé pozice by měl adept jógy vstupovat přes pozdrav slunci. Známe to myslím velmi dobře z lekcí aštánga vinjása jógy. Pozdrav slunci, který proto zvolil, se odlišoval od toho rišikéšského tím, že místo zakročení a vykročení jednou nohou se dozadu nebo dopředu „jednoduše“ skočilo. Vedle toho místo pozice kobry byla použita pozice psa s hlavou vzhůru. Opět známe z aštánga vinjása jógy. Otázkou je, odkud se tento pozdrav slunci „vzal“. Zda se Kršnamáčarja inspiroval u soudobé dynamické gymnastiky, nebo sám navázal na praxi již zmiňovaných dands. Důležité je, jak zmiňuje Mark Singleton ve své knize Yoga Body, že Kršnamáčarja netvořil ve vzduchoprázdnu a že byl obeznámen z tehdejšími trendy. Každá pozice v Kršnamáčarjově pojetí měla určený počet vinjás (tj. pohybů synchronizovaných s dechem) skrze které se do ní má vstoupit a posléze také vystoupit. To bylo v tehdejších jógových kruzích novátorské a nutno podotknout, že se to nesetkalo s pochopením služebně starších jógových učitelů. Jak Jógendra, tak Svámí Kuvalajánanda se velmi ohrazovali proti takovému pojetí jógové praxe. Slovy klasika: „Mohli nesouhlasit, ale to je všechno, co s tím mohli dělat.“ Oba dva svůj nesouhlas dali výraně najevo, ovšem jak to s pozdravem slunci v jógové praxi dopadlo, můžeme vidět na většině dnešních jógových lekcí.

Informační zdroje:
Bhawanrao Pant Pratinidhi (1928) The Ten-Point Way To Health: Surya Namaskars
Broad, William J. (2013) Jóga Fakta a mýty
Goldberg, Elliot (2016) The Path of Modern Yoga: The History of an Embodied Spiritual Practice
Krishnamacharya, Tirumalai (2011): Yoga Makaranda
Singleton, Mark (2010) Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *