Texty

Šrí Jógendra: Zapomenutý průkopník

Článek vyšel v časopise Jóga dnes 3/2021 (http://jogadnes.cz/)

Když se zamýšlíme nad historií jógy, intuitivně se snažíme dohlédnout do dávné minulosti. Zkoumáme první zmínky o józe a snažíme se jógu propojit s dobou na samém začátku lidské civilizace. Přitom často zapomínáme na to, že pro podobu jógy, jak ji známe dnes, bylo nejzásadnější zcela jiné období. Ne tak vzdálené dnešním dním. Mám na mysli začátek 20. století. Teprve tehdy jóga dostala moderní kontury. Při zkoumání této doby vás zřejmě překvapí, čím vším byl její přerod inspirován a že velkou měrou šlo o vzájemnou inspiraci a komunikaci mezi Indií a Západem. Jinými slovy na podobě současné jógy se velmi výrazně podepsal souběžný rozvoj tělesné kultury a lékařské vědy (včetně alternativních přístupů ke zdraví) probíhající v té době na Západě.

V sérii článků představíme jógové učitele ze začátku minulého století, kteří pomáhali přetvořit jógu do podoby, jak ji známe dnes. Nemůžeme začít nikým jiným, než byl Šrí Jógendra. To on byl první, kdo založil jógové studio v dnešním slova smyslu a vedl otevřené jógové lekce.

Šrí Jógendra, vlastním jménem Manibhai Haribhai Desai, se narodil 18. listopadu 1887 v chudé rodině žijící ve vesnici poblíž Súratu v Gudžarátu (západní Indie). Jeho otec byl učitel a matka zemřela, když mu byly tři roky. K pohnutému dětství musíme přidat jeho první zkušenost s jógou. Jako malý chlapec byl totiž málem unesen bandou potulných jóginů. Musíme si uvědomit, že v této době jógini měli mezi běžnou populací velmi špatnou pověst a to ne úplně nepodloženě. Jejich zanedbaný zjev a možné propojení s černou magií a zvláštními rituály, to vše z nich rozhodně nedělalo vítanou návštěvu. Připočítejme k tomu i fakt, že byli lokálními vládci často najímáni jako guerillové oddíly. A neopomeňme již zmíněné udržování svých početních stavů (sami nezakládali rodiny) unášeli vesničanům děti, což málem potkalo i malého Manibhaie.

Možná na základě této otřesné zkušenosti se mladý Manibhai (jenž později začal vystupovat pod jménem Jógendra) začal věnovat zápasu, gymnastice a všemu, co souviselo s tělesnou kulturou. Na tomto místě udělejme malou odbočku. Gymnastika, kulturistika a kalisthenika se celosvětově v té době těšily velké popularitě. Už na přelomu 18. a 19. století vznikaly první tělocvičné systémy, za všechny jmenujme vlivného švédského gymnastu P. H. Linga, jehož systém jako jeden z prvních získal celosvětovou proslulost. Tato posedlost kultem těla a jeho oslava se přes britskou správu, britské školy, armádu a organizaci YMCA dostala také do Indie. Celosvětově proslulá jména, jako například Eugen Sandow, se zde těšila velké popularitě a měla velké množství následovníků. Stejně jako jinde na světě se i tady stalo „vytváření krásných a silných těl“ věcí národní cti (celosvětově měla snaha o budování silných národů nacionalistický podtext, jak jsme mohli později vidět na příkladu nacistického Německa, v indickém pojetí šlo o to se i v této oblasti vyrovnat Západu, nebo jej ještě lépe předčít). Zmiňovali jsme jména jako P. H. Ling nebo Eugen Sandow, ale jak uvidíme dále, pro budoucího Šrí Jógendru byl důležitý jiný průkopník kalistheniky a gymnastiky. Tím byl Dán J. P. Müller.

Nyní se ale vraťme k mládí našeho hrdiny. Vedle gymnastiky a kulturistiky v západním stylu (získal dokonce přezdívku „Muscle-man“) se věnoval zápasu. Zápas a původní indická bojová umění byly také důležitým inspiračním zdrojem pro jógové průkopníky začátku 20. století. V prostředí zápasu se odehrála další událost, která měla velmi silný vliv na pozdější Jógendrův život. Jako 17letý přijal výzvu lokálního proslaveného zápasníka a podstoupil s ním souboj. To mezi zápasníky nebylo nic mimořádného. Ovšem konec celého utkání nebyl až tak obvyklý. Mladý Jógendra totiž v jistém pominutí smyslů svému oponentovi naložil tak, že ten na následky střetnutí o pár dní později v nemocnici zemřel. To, že z vlastní zkušenosti poznal, kam až může vést rozvíjení výbušnosti a hrubé síly, se zásadně projevilo v Jógendrovo pojetí jógové praxe – mimo jiné se později velmi silně ohrazoval proti jejímu propojování s pozdravem slunci, který vnímal jako cizorodý prvek. Pozdrav slunci, jeho vznik a propojení s jógou bude ale tématem některého z příštích článků. Držme se zatím Jógendrova života.

Když bylo Jógendrovi 18 let, získal stipendium na prestižní britské škole St. Xavier´s College v Bombaji. Jeho rodina si od toho slibovala, že se Jógendra po studiích stane vyšším státním úředníkem, a tím jí zajistí lepší živobytí. Nicméně se stalo to, že studiem ne úplně pohlcený Jógendra potkal svého pozdějšího jógového gurua, a sice Paramahamsu Mádhavadáse (nejen svými žáky oslovován Mádhavadás-dží). Navzájem si „padli do oka“ a Jógendra chtěl opustit školu. Už jsme si řekli pár slov o pověsti jóginů v běžné populaci, a tak si dovedete představit, že Jógendrův otec tuto věc rozhodně neschvaloval. Jógendra byl povolán zpátky domů a širší rodina řešila, co s nastalou situací. Padaly i poměrně drakonické návrhy typu zavření Jógendry ve sklepě, dokud ho to „blouznění“ neopustí. Rodina nakonec „pouze“ vyčkávala, zda to neodezní „nějak samo“. To se ale nestalo, Jógendra podporován dopisy svého gurua vytrval ve svém přání jej následovat. Jeho otec se později smířil s tím, že plány mít ze syna státního úředníka vzaly za své, a tak mu přestal bránit. Jógendra se stal žákem Mádhavadáse. Absolvoval učení tradiční formou tolik odlišné od toho, jak bude později jako učitel postupovat on sám. Duchovní aspiraci a studium musel vzít jako full-time aktivitu, byl přijat do ášramu a až na výjimky setrvával v úzkém kruhu guruových žáků.

Mezi nimi velmi rychle bylo poznat, že Jógendra je připravován na to, aby se stal následníkem Mádhavadáse. Nicméně, i když měl takto „našlápnuto“ ke kariéře gurua, ani tato „studia“ nedokončil. Po dvou letech opouští ášram – došlo mu, že tento způsob života a ani předávání učení mu nevyhovuje. Možná zde stále ještě rezonoval traumatizující zážitek s jóginy z dětství, který ho vedl ke snaze vyrvat jógu z rukou lapků a pochybných existencí a nabídnout ji běžné populaci. Tak o tom spekuluje Mark Singleton ve své přelomové knize Yoga Body. Každopádně, ať už k rozhodnutí opustit ášram vedlo cokoliv, zde se nachází výchozí bod vzniku moderní jógy. Tento bod je reprezentován právě postavou Jógendry a leží na pomyslné hranici mezi moderním (gymnastika, kulturistika, bombajská studia na prestižní britské škole) a tradičním (učení hatha jógy u Mádhavadáse). Tímto prolnutím se mohla začít vyvíjet jóga do podoby blízké té dnešní.

Jógendrovy další kroky vedly do Bombaje. Tam se setkal s bohatým mužem jménem Homi Dadina. Ten v té době řešil zdravotní problémy způsobené převážně moderním způsobem života – tj. nedostatkem pohybu a s tím spojenou nadváhou. Slovo dalo slovo a Jógendra začal učit Homiho jógu na jedné z bombajských pláží. Jeho stav se velmi rychle výrazně zlepšil. Dodnes se dochoval děkovný dopis adresovaný Jógendrovi, ve kterém se Homi chlubil, o kolik vlivem cvičení zhubl. Nejdůležitější pro historii jógy ale bylo to, že v onom dopise zároveň nabídl Jógendrovi prostor v domě svého tchána k jógovým aktivitám. Nic tedy nebránilo tomu, aby bylo založeno první jógového studio na světě. Jógendra jej nazval jednoduše „The Yoga Institute“. Jeho historie se začala psát 25. prosince 1918, kdy se zde v domě na pláži konala první lekce jógy v dějinách. Byla to vskutku přelomová událost. Jednak tím, že jóga se tradičním způsobem vyučovala v ášramu stranou od civilizace. Žák musel splnit podmínky svého gurua, který ho musel přijmout ke studiu. A nyní Jógendra přišel s tím, že kdokoliv, kdo projeví zájem (a zaplatí, nutno podotknout), může přijít na otevřenou lekci. Najednou se tedy úplně změnila situace – učitel už si nevybírá žáka, ale žák si vybírá učitele. I obsah a zaměření praxe se dramaticky změnily. Už nešlo o dosažení Poznání, mystické prožitky či dosažení tělesných dokonalostí (siddhi), ale jednoduše o krásu, zdraví a redukci stresu. To byl další přelom. A Jógendra se nerozpakoval zbořit další omezení – na jógové lekce byl velmi záhy umožněn přístup také ženám. Uznávám, že tato věc nám nyní nepřijde nikterak přelomová, ale pamatujme, že jóga bývala výlučně mužská doména.

Ještě než se podíváme na to, jak vypadala jógová praxe v Jógendrově institutu, pojďme stručně shrnout následné události. Jógendra se svým pojetím sklidil velký ohlas a úspěch. Nutno podotknout, že měl předvyšlapanou cestu. V té době se velké oblibě, a to v celosvětovém měřítku, těšila naturopatie a jiné metody přírodního léčení (všichni jsme slyšeli o jesenickém rodákovi Vincenzovi Priessnitzovi a jeho hydroterapii, vězte, že jeho knihy tenkrát vycházeli i v Indii). Jógendrovi klienti většinou již znalí naturopatie jógu považovali do jisté míry za její součást nebo alespoň vhodné doplnění. Zároveň v Bombaji v té době byla relativně početná střední třída s dostatkem finančních prostředků a volného času, což byla Jógendrova „cílová skupina“. Institut si posléze zapsal další prvenství, kdy v jeho rámci byla otevřena klinika. Tady se zkoumaly účinky jógových technik ve spolupráci s lékaři a s využitím moderních přístrojů (mimo jiné účinky dechových technik, uddíjána bandhy a sútra néti). Úspěch v Bombaji Jógendru podnítil ke snaze expandovat i do Evropy, a hlavně do Spojených Států. Hned v roce 1919 vyrazil na západ a po zastávce v Evropě se na dva roky usídlil právě ve Státech. Nedaleko New Yorku v Harrinamu založil pobočku svého institutu. I zde měl velký úspěch a pokračoval ve spolupráci s lékaři. Od toho, aby se proslavil ještě více a stal se všeobecně známým (a my jeho jméno znali i dnes), jej pravděpodobně odvedla závažná nemoc jeho otce. Jógendra se vrátil z USA již po dvou letech a péče o nemocného otce na smrtelné posteli zastavila jeho kariéru na 15 let (!). Mezitím se jiní (zejména Svámí Kuvalajánanda) úspěšně ujali role převlékání jógy do moderního hávu a její představení jako disciplíny stojící na pevných (a vědecky doložitelných) základech. Jógendra po jistých komplikacích obnovil svůj institut až v 1948. Snažil se pokračoval ve svém díle, mimo jiné vydal řadu knih o józe (např. Yoga Asanas Simplified, Yoga Personal Hygiene ad.), nicméně většího věhlasu již nedosáhl. Zemřel 25. 9. 1989 v požehnaném věku 91 let.

Na závěr věnujme pár slov tomu, jak vypadala Jógendrova lekce. Jógendra se inspiroval u již zmiňovaného J. P. Müllera. Ten vydal v roce 1904 knihu Můj Systém, 15 minut pro zdraví. Tato publikace (obsahující 15minutovou sestavu složenou z pozic ve stoje s různým ohýbáním trupu a rotacemi doplněných o pár gymnastických cviků) se stala celoevropským a celosvětovým fenoménem (pro zajímavost v Českých zemích vyšla poprvé již v roce 1905). Müllerovo cvičení bylo prováděné dynamicky v rytmu dechu a jeho autor (stejně jako později Jógendra) sliboval zdraví a krásu. Badatelé se dnes shodují na tom, že Jógendra toho hodně od Müllera „opsal“. Dynamika byla v jógové praxi novým prvkem, stejně jako pozice ve stoje. Původně se ásany držely po delší čas (i v řádu hodin). Nutno ale podotknout, že Jógendra k věci přistoupil kreativně, sestavu prováděl v pomalejším tempu a přidal i statická setrvání v jednotlivých pozicích. Zároveň sestavu doplnil o některé pozice z hathajógy (např. ardha matsjéndrásanu nebo dhanurásanu) a celou lekci zakončoval (stejně, jak jsme zvyklí dnes) relaxací v šavásaně. Jógendra – po vzoru západních gymnastů – ke každé pozici vypracoval její zdravotní účinky (zpracované optikou západní medicíny). Zmiňovanými úpravami se série prodloužila na 30 minut, což byla tedy délka prvních jógových lekcí.

Jen pro zajímavost Müllerův Můj systém má fanoušky i dnes, jak můžete vidět na stránkách: www.learntomuller.com. Pokud by vás zajímala Jógendrova sestava na stránce www.tao-yoga.cz/po-stopach najdete odkaz na videa se sestavou, jak ji Jógendra popsal v jedné ze svých prvních knih Yoga Asanas Simplified, v provedení autora tohoto článku.

Jógendra byl novým typem jógového učitele, místo citování sanskrtských veršů hovořil moderním jazykem. Jak již bylo zmíněno stál na pomezí mezi Indií a Západem, mezi moderním a tradičním světem. Zároveň se nestáhl ze světského světa, naopak patřil do řady jóginů-hospodářů, založil rodinu a jeden z jeho dvou synů později vedl jeho institut. Jógendra byl tedy ideální postavou pro transformaci jógy do dnešní podoby. Je ironií osudu, že jeho jméno zapadlo. Dnes si snad nikdo ze zástupů praktikujících jógu jako volnočasovou aktivitu nevzpomene, že Jógendra byl první, kdo jógu takto pojal. Že to byl on, kdo otevřel nejen první jógové studio, ale zároveň i pomyslné dveře do jógového světa pro širokou veřejnost (včetně žen). V jeho pojetí jógové praxe se vyskytovalo to, s čím ji máme spjatou i dnes – dynamiku, provádění pohybů v rytmu dechu a jako završení lekce dnes tak oblíbenou relaxační šavásanu.

Informační zdroje:

Singleton, Mark; Byrne, Jean, eds. (June 30, 2008). Yoga in the Modern World: Contemporary Perspectives

Singleton, Mark (2010) Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice

Goldberg, Elliot (2016) The Path of Modern Yoga: The History of an Embodied Spiritual Practice

www.learntomuller.com

World’s oldest yoga centre still going strong, Times Of India (20.6. 2014)

Ondračka, Lubomír: přednášky

Müller, J. P. (1926): Můj systém 15 minut denní práce pro zdraví

Yogendra Shri (1954): Yoga Asanas Simplified

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *