Texty

Rozhovor s Lenkou Oravcovou nejen o Škole jógy a zdravého pohybu

Lenka Oravcová, autorka veleúspěšné knihy Jóga a jógová terapie, si po letech, kdy se v různých
institucích podílela na vzdělávání budoucích jógových lektorů, otevřela před třemi roky Školu jógy a zdravého pohybu. Ta i letošní rok otevírá své brány pro ty, které láká jóga v souvislostech a bez zbytečného ezoterického balastu. S Lenkou jsme se sešli, abychom probrali, jaká je filosofie školy a na co osobně klade při výuce a zkoušení budoucích učitelů jógy největší důraz.

Více o Lence: http://www.lenkaoravcovajoga.cz/ a o její škole: http://www.skola-jogy.cz/


Rozbíhá se již čtvrtý běh Školy jógy a zdravého pohybu, mohla by ses krátce ohlédnout za
předchozími ročníky a zhodnotit je?

No tak určitě… Stále víc si uvědomuju, že mě snaha o předávání jógy baví a že jsem za tu možnost vděčná. Je to „pedagogická výzva“. V lektorských kurzech učím už 10 let a stále se snažím vylepšovat v tom, jak předat informaci se všemi souvislostmi, a přitom srozumitelně a co nejjednodušeji. V józe musí být navíc k většině teorie i praktická prožitková část. Takže mi připadá její výuka mnohem obtížnější než u běžných školních předmětů. Jógový lektor je také mnohem víc závislý na kvalitě studentů. Potřebuje jejich jasnou zpětnou vazbu. Jsem už zvyklá na to, že si pod jedním výrazem deset lidí představí deset různých věcí. U popisu pohybu, dechu a subtilnějších vnitřních procesů je to zcela markantní. Takže mě různorodost a množství studentů učí vnímat ve větší šíři i v detailu, a tím postupně zlepšovat výuku
(doufám). Velkou výhodu vidím v tom, že jsme sehraný lektorský tým s podobným postojem k životu a k józe, takže je výuka konzistentní, ale ne „jednobarevná“. Jsme ve stejném složení od začátku a mám radost, že se prvotní volba osvědčila.

Jak se do fungování školy promítla pandemická situace?
Poslední dva roky covidového šílenství byly asi pro většinu lidí zatěžkávací zkouškou v oblasti pohybové disciplíny a udržení „vnitřního řádu“. Ale nejhorší byl tlak na omezení normální osobní komunikace, která je pro výuku jógy dost zásadní. Jsem moc ráda, že jsme oba ročníky zvládli jen s minimem on-line výuky (pouze pár hodin některých teoretických předmětů), v žádném případě nebyla on-line praktická výuka. Výuku jógy on-line rozhodně nepokládáme za plnohodnotnou!

Říkala jsi, že v lektorských kurzech působíš již deset let. Hovořila jsi o svém vývoji a směřování
jakožto lektorky. Co studenti, které učíš? Jak se oni za ta léta vyvíjejí? Co bys jim ze svého pohledu
doporučila?
Co se týká studentů, tak tam se odráží stav společnosti. Je k dispozici víc informací, knih, jógových stylů, ale málo času na zpracování toho množství. Takže hrozí určitá roztěkanost nebo pohyb „po povrchu“. To se dá řešit opravdu jen vlastní praxí, vlastním postupným zkoumáním. Ve škole k pravidelné vlastní praxi ponoukáme studenty od začátku, ale vůli k tomu nemají nikdy všichni.

Na co kladeš při výuce a u závěrečných zkoušek největší důraz? Jaký je vztah mezi teorií a již
zmiňovanou vlastní praxí?
U zkoušek rozhodně „nebazíruju“ na přesné citaci pouček a dat a ani na přesném provedení pozic. Tohle raději vysvětlím. Neexistuje jeden správný tvar ásany. Důležitější než tvar, je funkce – to znamená působení ásany, a to je potřeba ladit individuálně, protože máme různé tělesné proporce, různý stav svalů a pojiv, různé „pohybové strategie“ apod. Spíš vnímám, zda student chápe podstatu věci nebo pohybu. Mám radost, když si pro popis najde vlastní slova, anebo když chápe pohyb v širších souvislostech, a nejen tak, kam přesně se má dát noha a kam ruka. Je šance, že takový lektor pak vnímá mnohem lépe potřeby svých klientů. Ale tohle tvořivé pojetí a vnímání dá člověku jen vlastní jóga – myšleno vlastní vnímavá praxe, ve které se ověřuje vyslechnutá teorie. A k tomu nemá vůli každý, jak už jsem zmínila
v předchozí odpovědi. Lidé si často myslí, že k poznání stačí vyslechnout příslušnou informaci. To ale (nejen) v józe rozhodně neplatí. Informaci musíme „prožít“. Je potřeba se informací „naformovat“, abychom ji skutečně pochopili.

Kdo si myslíš, že nejvíce ocení náš studijní program?
Myslím si, že naše osnovy a způsob výuky ocení člověk, který chce mít určitou svobodu v jógové praxi a při sestavování lekcí, a přitom mít potřebnou oporu ve znalostech principů pohybu, ve funkční anatomii, v základech jógové terapie a obecně v pochopení toho, jak souvisí jógové techniky s fyziologickými procesy v těle. Dále také ten, kdo chce bezpečně obsáhnout potřeby různorodých klientů. Prostě člověk, kterého baví jít do hloubky, a ne se jen naučit, jak a z čeho sestavit lekci a jak přesně má vypadat určitá pozice. A pak také ten, který si moc nelibuje v ezoterickém „nánosu“ a dává přednost relevantním informacím. Ten, kdo chápe, že „nejsme v Indii“.

Jak vypadá Tvůj „ideální student“?
Osobně mám ráda studenty, kteří se už pohybem jakkoliv zabývali – sportovce, tanečníky, fyzioterapeuty, fitness trenéry a samozřejmě dlouholeté jogíny, anebo praktikanty jakéhokoliv cvičebního systému. Nicméně i ti, kteří mají rádi spíš filozofii a pohyb zkoumají spíš jen pro vlastní zdraví jsou vítáni a nepřijdou rozhodně zkrátka. Ideální student je prostě ten, kdo o věcech přemýšlí a dokáže vyučované principy tvořivě použít pro to, co konkrétně on potřebuje.

Vraťme se ještě na úplný začátek. Pro Tebe byla role „ředitelky školy“ novou, i když jsi předtím
měla bohaté zkušenosti se vzděláváním budoucích lektorů. Je něco, co Tě v téhle nové roli
překvapilo?
Vlastně mám jen samá pozitivní překvapení Jedním z nich je, že organizačně lze chod školy zvládnout vcelku snadno. A největší úlevou byla pro mě možnost strukturovat výuku podle svých zkušeností, soulad s ostatními vyučujícími a v neposlední řadě to, že mezi studenty nebyli skoro žádní „exoti“. Velkým překvapením také bylo, že se minulé ročníky naplnily i bez výrazné reklamy.

Asi se shodneme, že hlavní filosofií Školy jógy a zdravého pohybu je podávání maximálně
relevantních informací podložených moderní vědou a vyvracení „oběžných omylů“ a mýtů spjatých
s praxí jógy a její historií a filosofií. Jak vnímáš úroveň osvěty v rámci jógové komunity v současné
době? A jaký je Tvůj oblíbený „oběžný omyl“?
Připadá mi, že vyvracení mýtů se sice viditelně děje, ale na druhou stranu tyto zavádějící konstrukty stále kolují v informačním prostoru (hlavně v tom indickém) a ve spoustě knih. Problémem je, že často vypadají mnohem barvitěji a lákavěji než skutečnost, takže v dnešní informační džungli rostou v klidu dál. Zároveň vyplouvají na povrch nové a nové „nejasnosti“ okolo začátků moderní jógy. Takže je to tak trochu „boj s hydrou“, kdy na místo jedné useknuté hlavy dorůstají hned další. Z „oběžných omylů“ je mým favoritem „svatá marketingová trojice“: Jóga je 5000 let stará – je jen jedna – je pro každého.
Navzdory tomu všemu jasně vnímám kvality a velký potenciál, který v (rozumně pojaté) józe spočívá! Nicméně o to víc zamrzí, když na ní někdo lepí zbytečná pozlátka.

Škola není stylově vyhraněna, Tvé pojetí více než na konkrétním stylu stojí na nosných principech,
přesto je nějaký jógový styl, ke kterému inklinuješ?
Vždycky jsem měla nejraději něco, co by se asi dalo souhrnně nazvat slovem vinjása – tedy pohyb plynoucí s dechem. Ale postupně čím dál tím víc upřednostňuju vinjásu, či flow jógu s prvky „fascia fitness“ a vývojové kineziologie. Tedy mírné, ale přesto „šťavnaté“ rozhýbávání v rytmu dechu – žádné extrémy co do síly nebo rozsahu, ale rozvíjení pružnosti a kvality přirozeného pohybu a dechu. Nejde mi o výkon navenek, anebo o dobře v sanskrtu znějící „abrakadabra“. Vnímám jógu jako vědomé využití přirozenosti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.