Přátelé, 11.10. se opět vracím do Jemného světa. Budu tam mít dva kurzy. Zatímco ten ashtangový (a tento “návrat” ještě pojednám ve speciálním postu;-) se utěšeně plní, tak ten relaxační je zatím poloprázdný. Docela mě to překvapuje – za svou lektorskou kariéru jsem zažil nespočet proseb typu: “A dneska bychom mohli dělat jenom šavásanu…”

Na druhou stranu tomu rozumím. I pro mě dříve relaxace bylo “to něco” na konci cvičení, obtížně uchopitelné, vesměs příjemné, ale rozhodně to nebylo to hlavní. Hlavní bylo podávat výkony, zdolávat náročnější a náročnější ásany a “někam” se posouvat. A jak se chcete někam posunout, když “jenom” ležíte?

Paradoxně ty nejzajímavější momenty mé fyzické praxi nepřicházely v nějaké cool pozici s nohou za krkem nebo s chodidly na temeni hlavy, ale v té “nudné” a “trpěné” části na konci praxe. Nikdy nezapomenu na první takové “aha” momenty. Poprvé, kdy jsem cítil, že moje tělo žije – energie pulzující každičkou buňkou mého těla. Jindy jsem se “propadl” někam úplně jinam mimo běžný svět. Takže není divu, že postupně se můj přístup k relaxaci změnil. Už ji nedělám, protože se to alespoň jednu minutu má dělat, ale protože cítím, jak mě ty hluboké ponory vyživují a pomáhají zcelovat v běžném cvrkotu všedního dne. Na nohu za hlavou si už ani nevzpomenu, bylo fajn to zažít – a nechat se v tom vyfotit, abych měl památku, ale to je tak všechno.

Rád bych Vám ve svém kurzu pomohl odhalit skrytou krásu a hloubku relaxace – nemusíte mít strach, že bychom jenom leželi i ten pohyb předtím je důležitý, zároveň jsou i dynamičtější formy relaxace, a pak je tu jóga nidrá pomyslný vrchol.

Více informací o kurzu najdete: http://tao-yoga.cz/kurz-umeni-relaxace/

P.S.: Poslední roky jsem tvrdě trénoval, aby můj kurz Umění relaxace byl co nejlepší péče o rodinu šla trochu stranou