Texty

Jóga a karanténa

Přepis textu pro časopis Jóga Dnes (www.jogadnes.cz) číslo 3/2020.

Vím, že psát o aktuálním tématu článek, který vyjde až za několik týdnů není úplně moudré. Věřím, že až ho budete číst, okolnosti v něm zmiňované budou jen vzpomínkou. Na druhou stranu principy, o kterých se snažím pojednat jsou aplikovatelné i v běžnějších časech, než jsme zažili a právě
zažíváme. Pan Nešpor svého času napsal článek, ve kterém pojednal o imaginárním mistrovství světa v józe. „Soutěžící“ nepředváděli krkolomné ani jinak extrémní ásany, jež jsou potom porotou hodnoceny jako v krasobruslení. Takovým způsobem se opravdu některé jógové soutěže odehrávají. Adepti jógy ve zmiňovaném článku jsou vystaveni na první pohled banálním situacím, ve kterých reagují vědomě a s využitím jógových principů. V tomto duchu bych nabídl jiné jógové disciplíny namísto
ásanové ekvilibristiky: např. úsměv na svou drahou polovičku po dvaceti letech manželství, výchova trojčat s úsměvem na rtech a konečně královská disciplína: týden strávený se svými rodiči. Rád bych nyní ukázal jiné aspekty praxe jógy, jež nám mohou pomoci v každodenním životě bez
ohledu na to kolik uzlů a preclíků jsme schopni na svém těle vytvořit.

Předmětem tohoto článku tedy nebude jóga ve smyslu praxe ásan – v době, kdy internet je nasycen streamovanými lekcemi by to bylo kontraproduktivní. Navíc se ne každý při karantnénním víceboji (home office; vzdělávání potomků; vaření, péče o potřebné členy rodiny, šití a údržba roušek aj.) dostane ke cvičení v takové míře, jak by chtěl. Člověk by tak rád cvičil, ale překážka střídá překážku. Jeden můj kamarád ale
říká, že nejsou překážky na Cestě, ale že překážky jsou ta Cesta. Tedy nemá smysl propadat panice, že nestíháme odcvičit všechno, co je nyní na webu, ale vzít to jako šanci zkusit něco nového. Také jsem svou představu toho, že nyní svojí ásanovou praxi rozhodným způsobem poposunu, musel
přehodnotit. Místo toho jsem najel na koncept „pohybových svačinek“. Může to být jenom pár minut, ale třeba se takových úseků povede najít více. Dokonce jsem si dovolil – v soukromí samozřejmě – ten komfort opustit všechny koncepty a naučené sestavy a dovolit tělu, ať se hýbe „samo“.
Nyní už pojďme opustit kultivaci svého těla a přesuňme se k jemnějším aspektům. Hlavní jógovým tématem je pozornost a vyváženost. Tím, že něco provádím vědomě, ve správné intenzitě a vyváženým způsobem, dělá jógu jógou. V běžném fungování nás většinu času řídí „autopilot“. Aniž bychom si to uvědomovali, jsme jistým způsobem naprogramováni, jsme polapeni do husté pavučiny zvyků a vzorců ať již pohybu, chování a nebo prožívání. Úkolem jógy je si procesy, jež v nás probíhají, uvědomovat a dostávt se do prostoru „mezi ně“. Do okamžiků přítomnosti, do kontaktu se samotným bytím. Krásnou knihu Moc přítomného okamžiku o tom napsal Eckhart
Tolle. Přítomnost se dá trénovat v rámci každodenních „banálních“ úkonů – čištění zubů, vaření, chůze nebo jídlo. Již zmiňovaný Karel Nešpor doporučuje si alespoň jednou denně nějakou takovouhle „obyčejnou“ činnost (často prováděnou ve spěchu) vychutnat. Potom lze zavnímat ten
rozdíl mezi mechanickým provedením a tím vědomým.
Dnešní situace nabízí nové možnosti nácviku udržení výššího stupně pozornosti: je totiž potřeba do svého fungování zařadit celou řadu nových úkonů a zvýšenou bdělost. Například všichni jsme se dobře pobavili u videí, kdy mluvčí apeloval na své posluchače, ať si proboha za žádných okolností
nesahají do obličeje, aby to v rámci své promluvy několikrát a častokrát velmi bizarním způsobem sám provedl. No jo, jenomže pak to člověk zkusí aplikovat na sebe a zjistí (pokud si svých úletů vůbec všimne), že to není tak jednoduché. Stejně jako třeba změna techniky kýchání a kašlání. Bezkontaktního pobytu ve veřejných prostorech, dodržování odstupů v obchodech a jiných dovedností. Právě skrze to, že jsme sice rozhodnuti jisté věci nedělat a ony se (vlivem programů) nějak stanou si můžeme uvědomovat svého autopilota a jeho sílu.
S pozorností souvisí jedna z nejdůležitých částí klasické jógy zvaná pratjahára. Jedná se o uvědomělé zacházení s našimi smysly. Jde o to se jednak naučit pozornost stahovat dovnitř a vnímat, co se tam děje a jednak se postupně učit nenechat narušovat svou koncentraci smyslovými vjemy, což je jedním z předstupňů meditace. Tyto ponechme nyní stranou (samy by vydaly na nejeden článek) a podívejme se na další složku pratjaháry. Jedná se o kontrolu toho, co svými smysly „konzumujeme“. Toto je v dnešní době velmi důležité, neboť žijeme v časech, kdy na nás různé vjemy a informace útočí neustále. Koupeme se v záplavě vesměs negativních zpráv, které nás sice bezprostředně neohrožují, ale stejně způsobují prožitek úzkosti a strachu. Dostáváme se do začarovaného kruhu. Informace o viru v nás budí strach, strach vedle jiného oslabuje imunitní systém a v těchto časech není úplně výhodné mít oslabenou imunitu;-). To, že strach může být tím nejnebezpenějším je hezky vyjádřeno v příběhu o Smrti, jež se setká s poutníkem. V rozhovoru se mu přizná, že byla poslána do města pro padesát tisíc obětí černé smrti. Poté, co se opět potkají, je Smrt konfrontována s tím, že finální počet obětí byl sto padesát tisíc. Poutník ji dokonce nařkl z toho, že nedodržela své slovo. Ona ale odpověděla, že své slovo dodržela. Obětí moru bylo přesně tolik, kolik bylo řečeno. Ti ostatní (kterých bylo dvakrát tolik) zemřeli strachy z moru.
Je dobré si uvědomit, že můžeme a také bychom měli volit, jaké informace, jaké kvality a jak často na sebe necháme působit. Vedle negativních zpráv, existují také ty pozitivní. Je vhodné si je „vyzobávat“ a nechat se jimi inspirovat. Masivní vlna všestranné solidarity, jež se vzedmula a ukázala, že to s naší společností není tak špatné. Viditelní i neviditelní hrdinové v první linii. Nakažení lidé, kterým bylo i více než sto let a kteří se uzdravili. Zde bych také rád zmínil celou řadu neznámých umělců, kteří nás zásobují neustále novými aktuálními vtipy. To může být důležitější, než se na první pohled může zdát. Smích a dobrá nálada totiž posilují imunitní systém. Radkin Honzák se nechal slyšet, že pokud se intenzivně smějeme 10 minut má to za efekt dvě hodiny proti-bolestivého efektu. K tomu nám může velmi dobře posloužit často vysmívaná jóga smíchu;-). Zmíním zde tuzemského průkopníka tohoto jógového odvětví Karla Nešpora a jeho pro mě legendární techniku hlemýždího smíchu (najdete na youtube).

Na závěr jeden jeho citát: „je lepší se na ostatní neupřímně usmívat, než se na ně upřímně mračit.“ Za sebe jen dodám, že to platí i v čase roušek, kdy výraz obličeje zdánlivě přestal hrát roli:-). Trik spočívá v tom – jako ostatně v józe vždy – najít vyváženost. Není cesta se úplně odříznout od znepokojivých informací, ani sledovat celosvětový vývoj pandemie minutu po minutě a za každého nově nakaženého zapalovat svíčku. I zde je dobré zaujmout pozici pozorovatele vnitřních procesů a reflektovat, co s námi přijímané informace dělají, jak se podepisují do našeho těla a ovlivňují naše
vnímání a prožívání. Pokud jsme dostatečně pozorní, je menší šance, že se roztočí začarovaný kruh strachu a úzkosti, kdy vystrašení hledáme další informace (a dnes opravdu není problém jich najít více, než uneseme), jež tyto emoce dále posilují.

Samotný závěr chci věnovat Íšvara pranidháně – dalšímu z důležitých jógových principů. Dal by se shrnout názvem rozhovoru s Radkinem Honzákem pro Český rozhlas (za pozornost stojí nejen název, ale i celý rozhovor): „Nejlepší je odevzdat svou mysl bohu a říci si, že věci jsou, jak mají být.“ Je jedno, jestli „Tomu“ říkáme Bůh, zdroj, vyšší princip nebo jinak. Spíše jde o to se naučit na různé situace nahlížet jiným způsobem než jako pouhou „náhodu“, případně jako spiknutí proti vlastní osobě. Hledat ten úhel pohledu, že to, co se děje má nějaký smysl a má potenciál mě naučit něco nového. Většina prognóz je velmi negativních a budících strach. Jsme zase u strachu. Je do jisté míry nelogický. Když prozkoumáme to, čeho jsme se báli – tak buď se to vůbec nestalo a nebo se to stalo jinak, než jsme si představovali. Můj učitel říkal: Fear = False Evidence Appearing Real. Zároveň je třeba nepodceňovat sebenaplňující proroctví. Na druhé straně jistá míra strachu (a jsme zase u té vyváženosti) do života patří, je přirozená a pomáhá nám si uvědomovat možná nebezpečí.
Jinými slovy je dobré, když jsou všechny struny našeho života napnuté tak akorát, pak se může odehrát třeba i nějaká harmonická hudba.
Držme si palce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *